Říjen 2008

0008 rozcestník

17. října 2008 v 12:03 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~ |  rozcestníky

0008 rozcestník

krátká úvaha, so wake up

10. října 2008 v 18:13 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~
Nedávno jsme si pročítala texty k songům od Three Days Grace a vryl se mi do paměti jeden z mých nejoblíbenějších songů a to Wake up.K dispozici tu máte song k poslechu a text.
A úvaha: Jste člověkem co né vždy jedná správně a tím pravděpodobně odstrkujete svoje nejbližší.Někdy vás to mrzí a chcete je zpátky,ale oni tu nejsou.Jak se zachovat,nebo co dělat když potřebujete podporu a nenacházíte jí??Na co myslet když máte pocit že jste na všechno sami??!Nebo hůř že tu pro vás nikdo není!!Samozdřejmě na tuhle otázku je spousta opovědí,ale víc mě zajímá co právě vás drží při životě,když není na blízku někdo vám blízký?Může to být třeba jen nějaká věc,co vám připomíná všechno skvělý,nebo činnost,která vám dává sílu jít dál.
P.S.lidi srry,zase takový chmurný téma,ale když si přečtete aspoň kousek toho songu tak to z toho vyplívá.Adam (zpěvák 3DG) si taky prošel peklem a jeho pochopitelně při životě držela hudba a jeho přítelkyně.A vlastně celý cd One-X vypráví o tom co se mu stalo nebo jak se cítil,což je pro mě inspirace k týhle diskuzi.Tak piště co vy na to...!! xD

Text a poslech najdete na CC

Three Days Grace

8. října 2008 v 8:50 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~

i n f on e w s
něco málo o nichnovinky a co se okolo nich děje
g a l e r iev i d e o s
fotky z živáku, photoshootyklipy, videa a interwiev


0009 rozcestník

7. října 2008 v 13:51 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~ |  rozcestníky
0009 rozcestník

Není fanoušek jako fanoušek

5. října 2008 v 16:00 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~
Upřímně nesnáším takový ty holky,co jdou na koncert nějaký skupiny jen kvůli tomu jak vypadaj jejich členové a jejich hudba jim absolutně nic neříká.Když jsem se prvně dozvěděla jak o koncertu Talentů ani jsem nevěděla jak vypadaj a znala jsem od nich jenom pár songů.Uznávám že tohle taky není nejlepší,ale už těch pár songů mě přimělo o tom uvažovat.Dál se mi taky dost příčí jít na koncert skupiny od který jsme neslyšela ani jeden song.Jedna věc je jít na jisto,znát nějaký songy,pár textů a poznat členy skupiny.Což jsem nějak nevyhmátla s Disco Ensemble.Znala jsem jen recenzy z časopisu a tak jsem si je poslechla.A zalíbili se mi,takže když jsem slyšela o koncertu měla jsem chuť tam jít.S Elliot Minor to ale bude jiný.Ty už znám od dubnovýho koncertu se SP (nebyla jsem tam,ale slyšela jsem na ně chválu a tak mi to nedalo a poslechla jsem si je).

Mno a moc se mi zalíbili, a moc se na ně těším. A pak je tu ještě ten druh fans co chodí na koncerty jen kvůli vzhledu frontmana nebo někoho jiného.Fakt takový lidi nesnáším,protože tím že neznají jejich hudbu je jako by s*ali na jejich práci a život.Koncerty jsou především o tom že si poslechnete songy co vám tak dlouho trčí v mp3 na živo,a lidi skákaj,pogujou a baví se.Přiznávám že atmosféra je skvělá a je i důležitá,ale přednější je to co slyšíte.Je úžasná věc,když tři tisíce lidi zpívaj stejnou písničku a stejně tak úžasná je i energie,kterou kapela předává publiku díky hudbě!Takže k jakýmu typu fans patříte vy??Baví vás chodit na koncerty??Co si naopak myslíte o holkách co chodí na koncerty jen kvůli vzhledu a né hudbě??

Smrt na každém kroku & a ve všech podobách

3. října 2008 v 16:00 | ~MiSs+Ko{W}ale{W}icz~
Kolikrát jste ve zprávách nebo na vlastní oči viděli že se někdo předávkoval drogama,stala se vážná autonehoda nebo dokonce vražda??Tohle asi není to nejpříjemnější téma,ale něco mi říká že mluvit o tom a uvědomit si že tyhle věci se nás taky týkají.Námět na tuhle diskuzi mě přimněla nedávná beseda co jsme měli se školou a také událost ve Finsku,kde 22 chlap zastřelil 10 lidí jen proto že nenáviděl svět. Začala bych nejpíž tím že opatrností není nikdy dost.Na té besedě nám vyprávěli příběh chlapa,co jel po dálnici,tuším že na svatbu.Nikam nepospíchal,jel tak jak mě.Druhý řidič to nepochopitelně napral do svodidel,vjel do protisměru a doslova sejmul toho chlapa co jen na svatbu.Ten pán to přežil,ale byl potom na vozíku a jeho psychickej stav byl vážný že prý po čase spáchal sebevraždu.Tohle je asi jen jeden z milion případů podobné události.Zřejmě nemá cenu pořád dokola opakovat aby lidi byli opatrnější,protože autonehoda potká nás všechny.Dokonce tvrdili že kdybychom se na tom semináři sešli o rok později tak určitě někdo nepřijde,protože se může stát obětí podobné nehody.Není to tak že by nám to přáli,ale skutečnost je tak hrozná že se může stát cokoliv.

Tohle jsou však jenom nehody,ale jsou tu i mnohé další skutečnosti jako třeba to co se stalo ve Finsku.Je pravda že ale takové věci nepotkávají jen nás,ale lidi které známe.Co bych chtěla zmínit je třeba ztráta Chris #2 z Anti-Flag,kterému zabili sestru a jejího manžela.Život je prostě svině,a já obdivuju lidi,kteří se dokážou znova postavit na nohy tak jako to udělal Chris.Čím dál tím víc je slyšet o podobných věcech.Nedávno jsme viděla Musicblok na Čt1 a byl tak speciál o Iron Maiden.Ty si taky vytrpěli svoje protože ztratili hodně členů,ať už to bylo kvůli autonehodě nebo drogám.Tomuhle se snad ani nedá zabránit,ale jak se stím potom vyrovnat když se to stane??Najednou se vám zhroutí celej svět a vy nemáte chuť se další den probudit.Všechno ztratí smysl a na ničem už nezáleží.Jediný o co se můžete pokusit je si najít,byť jen malý důvod pokračovat dál.V případě Chrise a Iron Maiden to byla hudba.V případě jiných to můžou být jejich přátelé nebo rodina. Tak tohle je jen zlomek toho všeho s čím se můžete setkat.Jediný co jsem tím chtěla říct je že strašně důležitý vážit si každýho okamžiku života,protože nikdy nevíte že může být i poslední.

0010 rozcestník

3. října 2008 v 12:05 | S c a r s |  rozcestníky
0010 rozcestník