Září 2011

Katekyo Hitman Reborn! [2006]

26. září 2011 v 12:41 | miss. bloody Scars |  a n i m e & m a n g a

Katekyo Hitman Reborn! nás zavede do světa mafiánský rodin a jejich členů. Tsuna je obyčejný školák, s podprůměrnými známkami, zbabělým chováním a bez přátel. Jednoho dne se u něj objeví malé dítě jménem Reborn, který o sobě tvrdí, že je nejlepším zabijákem a od toho momentu ho bude vyučovat. Tsuna odmítá jakoukoliv zodpovědnost a při představě, že právě on má být následovníkem nejsilnější mafiánské rodiny, se mu dělají mžitky před očima. Pod vedením Reborna podstupuje tvrdý výcvik a s nalezením vlastní síli objevuje i spojence, kteří se v budoucnu stanou součástí jeho rodiny jakožto Strážci.

Je to snad jediné anime, u kterého jsem vážně trpěla a i v některých okamžicích stále trpím. Každý vám řekne, že první dvacet dílů je jako za trest, ale čekání přináší růže. Ano, byla to pravda, jenže po dalších třiceti dílech, jsme byli opět na mrtvém bodě. Děj se prolíná během výcviku a boje, kdy výcvik ve většině času jsou naprosto nezáživné díly a když už si říkáte, že to zabalíte, přijdou bojové scény, které vám bezpečně drží hltat jeden díl za druhým.

Rain, Storm, Cloud, Sun, Mist, and Lightning, he influences all of them. He understands and accepts all of them.

I přestože tohle anime, má na můj vkus dost záporů, kladnou stránkou věci, ovšem zůstávají souboje, celkový příběh a hlavně postavy. Tsuna ve směs pořád zůstane strašpytlem, ale jakmile mu někdo sáhne na rodinu, už je zle, a je schopný se mlátit do konce. Jeho Strážci za ním jinak nezaostávají, i přestože jsou všichni hodně povahově odlišní. Děj celkově začne nabírat na vyšších obrátkách v okamžiku, kdy díky nešťastné náhodě skončí Tsuna o 10 let v budoucnosti, kde jeho budoucí já zabili a nová mafiánská rodina, chce všechny členy Vongoly vyhladit.

Suma sumárum, jsem odhodlaná tohle anime dokoukat celé! Sčítá přes 200 dílů (jsem už přes půlku), a i přestože mě některé díly nebaví, pokaždé se tam objeví jiné, které mě více zaujmout. Navíc jsem si oblíbila skoro veškeré osazenstvo, a to dokonce i záporáky, kteří jdou mým oblíbencům nemilosrdně po krku. Chce to čas a pevné nervy. Pokud si oblíbíte postavy, máte z velké většiny už vyhráno, a oni vás donutí to dokoukat celé!

Toki wo Kakeru Shoujo [2006]

24. září 2011 v 15:16 | miss. bloody Scars |  a n i m e & m a n g a

Toki wo Kakeru Shoujo, nebo-li The Girl Who Leapt Through Time, je příběhem studentky Konno Makoto, která při jedné ze svých cest na kole skoro zemře při nehodě. V posledních okamžicích lituje všeho, co se ten den stalo, a kdyby jen vstávala o chvíli dřív, mohlo to mít všechno jiný konec. K jejímu překvapení se stane ale něco neskutečného, ona se probudí minutu předtím, než jí srazí vlak a ona je tak zachráněna.

Postupem času zjišťuje, že to nebyla náhoda, či pouhý sen a ona skutečně může cestovat časem jak se jí zachce. Jenže aniž by sama věděla, tyhle skoky časem jsou na omezené použití, a využije je na zbytečnosti, jako mnohonásobné vrácení času, aby odvrátila vyznání svého kamaráda k její osobě, a když bude doopravdy potřebovat vrátit čas, nepůjde to.

Jasná ukázka toho, že hrátky s časem se někdy vážně nevyplácí, a to co může být z počátku malá a nevinná změna, se může v budoucnosti ukázat jako tragický konec. Toki wo Kakeru Shoujo svým námětem brousí tak trochu do sci-fi žánru, ale ve skutečnosti je to spíš romantika a drama v jednom. Přiznám se, že mi vzal dech. Už dlouho jsem u ničeho neseděla, tak zařezaná a tiše vyčkávající, co přinese konec.

I přestože grafické zpracování, bych neuvedla, jako nejlepší, ba ani dobré, ovšem s dějem a charaktery postav poskytuje úžasnou atmosféru. Příběh není jedna velká akce, děj tu probíhá vláčným tempem, ale o to víc z něj cítíte to narůstající napětí a nemilosrdně blížící se konec. Tohle bylo poprvé za mé existence na MALu, kdy jsem bez dlouhého přemýšlení a zbytečných pochyb dala plné hodnocení, a i přesto jsem měla pocit, že tím tenhle snímek ohodnotím nedostatečně. Tenhle příběh jsem si prostě zamilovala, a vám ho můžu jen vřele doporučit!

Sleeping With Sirens - If You Can't Hang

24. září 2011 v 13:10 | miss. bloody Scars |  videos and clips
Konečně nový videoklip od Sleeping With Sirens! FUCK YEAH! A zrovna písnička, která se mi z toho nejnovějšího alba líbí nejvíce, ach, děkuju kluci :D S klipem se sice moc nevytáhli, ale Kellinovi xichty to jistí :D


stuck in the wonderland.

20. září 2011 v 15:50 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
Ráno vstanu; dám si kafe; jedu vlakem do školy; jsem ve škole; jedu domu; a pak už nic nedělám - takhle nějak probýhá každý den, prostě nuda. Víc asi není třeba se o tom vyjadřovat. Takže bavme se o nečem jiném ...

» anime freak. Silná slova na tak slabou mojí osobu. Dala jsem si pauzu s KHR (haha, miluju tu animaci!; jak po něm mrskne ten dynamit :D), jenže když si říkáte, že další díl už prostě nezvládnete, přijde najednou big boom, a hlavní osazenstvo se ocitá v budoucnosti a všechno začíná nabírat na otáčkách. Takže zase žádná pauza a jede se dál, snad jen s jediným rozdílem a to s počtem shlédnutým dílů na den, a díky anime-sccessu je to jenom pět dílů, což jsou necelé dvě hodiny. Mno ale co potom? Ruku na srdce, nemám ráda shoujo. Prostě nemám, ale stejně se na něj občas podívám, když si vzpomenu na ty skvělé a vtipné chvilky, s Lovely Complex či Kaichou wa Maid-sama!. A řekněme že po shlédnutí drsnějšího Deadman Wonderland, by to chtělo něco v duchu neblahého shouja. Mým obětním beránkem se proto stává anime Toradora!, a přiznám, že podle traileru, který jsem k tomu viděla, se na to vážně těším. Snad to splní moje očekávání :D (huhuh, už se to stahuje!)

Když už se bavíme o anime (jako bych se někdy bavila i o něčem jiném; hahaha), dnes se mi pod ruku dostal školní časopis RedWay, jehož hlavním tématem bylo Japonsko (největší náhoda, a hned jsem ho sčořila). Hodně pěkně jsem si početla o celé japonské kinematografii a i celkově o tamních fenoménech. Když ovšem došlo na hudbu, docela jsem se zarazila. Jejich motto "imaga není na nic, image je všechno" ovšem tak trochu odpovídá tomu, co jsem už měla možnost vidět. Kapela neoplívá talentem ani originalitou, ale díky natupírovanému účesu dokáže zdější třináctky přivést do varu - chtěla jsem k tomuto napsat poznámku 'k nepochopení', ale když si vzpomenu na sebe ... radši pomlčím. Ale věřím, že i tyhle mladé slečny z toho jednou vyrostou, ostatně jako já. V jejich věku prostě patří, že se zajímáte jak o hudbu, ale i o to jak vypadají. Ovšem postupem času (co se týče mě) ovšem zájem o hlavní aktéry začal upadat (což je vidět i na mé absenci na koncertech) a jediné co zbylo, byla hudba. Už mě nezajímají ani videoklipy, prostě jen melodie, hlas a text, víc k životu nepotřebuji. Mno ale ještě abych se vrátila k původnímu tématu, což byl časopis RedWay, našla jsem tam i skvělý článek, k mému překvapení, psaný zpěvákem z kapely Sunshine, který moc dobře a zajímavě psal o své cestě do Tokia a celkově i o pobytu. Jestli se někomu poštěstí dostat toho číslo do ruky (koneckonců si můžete přečíst celé vydaní na stránkách redwaymag.cz) tak určitě doporučuji, a mrkněte i na přiložený komix; dost jsem se u něj nasmála! :D

no matter how much I search, there's no answer back.

13. září 2011 v 16:32 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
Guilty. V mnoha směrech. whatever. Dávám si pauzu s Kateikyoushi Hitman Reborn, a opět se dostávám do fáze, kdy bych nejradši rozkopala notebook. Proč? Nebaví mě to. Nic se tam neděje, nikdo s nikým nebojuje a Reborn řeší jenom týrání (výcvik) Tsuny. S mojí trpělivostí jsem se dostala do 70 dílů, a už nemůžu. Chce to akci, ale asi si budu muset ještě počkat. Předchozích čtyřicet dílů bylo hodně fajn, a poprvý za sledování tohohle anime, jsem díly hltala jeden za druhým. Ale teď je to zase na mrtvím bodě, takže proto ta pauza, a místo toho jsem šla do anime, na který si už nějakou dobu brousím zuby. Jde o Deadman Wonderland a jsem z toho naprosto nadšená. Je neskutečně brutální, ale má dost zajímavý děj a už teď, po včerejším začátku jsem v půlce celé řady (která má jenom 12 dílů). Možná ještě dneska napíšu recenzi, ale to je ve hvězdách a podle nálady (nebo spíš podle toho konce; opovažte se mě spoilerovat :D)

Ehm, včera jsem si i udělala čas na nový díl Doctora Who (s True Blood jsou to jediné seriály na které momentálně koukám, a na které stejně zapomínám). Byla jsem z toho trochu zmatená, ale už dávno jsem vzdala se snažit pochopit časové smyčky, alternativní vesmíry a vlastně, že čas může být přepsán. Ale měli by pohnout s dějem. Už druhej díl, který se netýkal hlavní dějový linie. A hlavně tam nebyla River (mají u mě velký mínus!). Mno nic, letím čučet na Deadmana :D See ya later.

Díky Neri-sama, jsem si neskutečně oblíbila tuhle písničku a od včera jí jedu nonstop.
I REGRET NOTHING!

# 1.1 update » ao no exorcist.

12. září 2011 v 0:03 | miss. bloody Scars |  u p d a t e s.
Dva "blendy" (jakože jsem se pokoušela) a jedna animka (jakože se mi nepovedla). Poslední 22. díl Ao No Exorcist ve mě nechal hodně emocí. Kdo to sledoval, musel už něco tušit a já to prostě věděla, že se něco pěkně posere. Ovšem Yukio se fakt vyznamenal, idiot (ale i tak ho zbožňuju!). Ehm, taky se nám to pěkně krátí (finální verze má mít 30 dílů), takže doufám, že nám dají nějaký rozumný konec.


i know i said my heart beats for you.

8. září 2011 v 16:09 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
I know I said my heart beats for you. I was lying girl, it beats for two. Because I got your love and I got these vices - Bring Me The Horizon; Bless With A Curse. Už je zase čtvrtek. Nesnáším čtvrtky, minulý školní rok byli naprosto nejhorší a nějak to ve mě zůstalo. Naštěstí se dneska stali dvě pozitivní věci. Jednou z nich je, že dneska vyjde další díl No. 6 a ta druhá, že jsem si vybrala dokonalý plesový šaty na svůj nadcházející maturiťák (jistě chápete že bod jedna je o něco více podstatnější když se blíží finále a děje se tam to co se děje; zasvědcení prostě ví). Mám ohledně toho finále No. 6 fakt špatný pocit. I přestože jsem naprosto přespoilerovaná, vím jak končí novela, jenže všechno se muselo zřejmě dost pozměnit, když se anime dočkalo jen jedenácti dílů, kam se pochopitelně děvět volume prostě nenarve. Navíc trailer na nový díl rozhodně nikoho nepotěšil a stejně si myslím, že to zůstane hodně otevřené. Bylo by fajn, kdyby se k tomu někdy vrátili. Ti dva mi prostě budou chybět! Ale manga by měla snad stále vycházet :D

Narazila jsem mimochodem na úžasnou mangu! Totally Captivated je žánrem yaoi a řekněme, že z mafiánského prostředí. Vypadá to hrozivě, manga má zbruba 49 kapitol, ale naštěstí krátkých. Pokud se začtete, bude jedině litovat, že to není delší. Následují k tomu tři doujiny, bohužel jen dva z toho přeložené do angličtiny. Nebudu vás zatěžovat dějem, protože už nad tím nějakou dobu přemýšlím, a nějak mě nenapadají slova, která by vás do toho nakopli. Prostě to zkuste. Co jsem dál četla už asi nemá cenu zmiňovat. Bylo to asi dvacet doujinshi s Durarara!! a jen pár z nich vážně stálo za to :D Mno nic, ode mě zatím všechno :D

we're the same in a diferrent ways.

5. září 2011 v 21:58 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Hi there fellaz, žijete? Nebo snad přežíváte? Zítra mě čekají dvě nejcennější hodiny tělocviku v mým životě, protože po těnhle dvou hodinách jdeme opět domu. Mám pocit, že stálý rozvrh neuvidím ještě hodně dlouho. Jo jasně, odmaturuju s tímhle počtem cenných hodin (sarkasmus)! Nějak nestíhám, každou neděli stahuju minimálně čtyři nové díly vycházejích anime, v týdnu k tomu přibyde ještě No. 6 a k tomu všemu se snažím koukat na Reborna. A přiznejme si, že mi to nejde. Nejhorší na tom ale je, že mám chutě koukat na další a další anime, a číst do toho další třicet mang. Potřebuju den s 48 hodinami, nebo další prázdniny. Jedno z toho určitě.

Ta písnička ke totálně mimo můj vkus, ale tuším že jsem jí slyšela z nějaké videa a dost se mi zalíbila :D Simon Curtis je pro mě naprosto cizí člověk, ale s touhle písničkou Beat Drop mě vážně dostal!

# 1.0 update » nezumi.

4. září 2011 v 11:34 | miss. bloody Scars |  u p d a t e s.
Procházím zatím takových zkouškovým obdobím a hraju si s PhotoFiltrem co to jde. Heh, řekněme že mě to vážně začíná bavit, ale obrázků, který se dají zpracovat, je bohužel málo a screanshooty mě dělat nebaví :D


# 0.9 update » gajeel redfox.

2. září 2011 v 17:30 | miss. bloody Scars |  u p d a t e s.
Pokus o skoro první, řekněme více propracovanější blend, který není z mých fotek, což je docela úspěch a navíc byl i použit v novém layoutu. S výsledkem jsem docela spokojená. Ještě to chce cvik, ale je fajn učit se něčemu novému :D Jinak co se týče samotného Gajeela, jako jednoho z mála "nových" přírůstků, ho mám ještě společně s Juvii nejradši. Koho ovšem třeba vůbec nemusím je Wendy. Hmm, tohle téma by se dalo neustále rozvíjet. Radši už mlčím :D





"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © / ©


...