Listopad 2011

Yokozawa no Baai - novela [2011]

29. listopadu 2011 v 21:35 | miss. bloody Scars |  a n i m e & m a n g a

Yokozawa Takafumi; kdo viděl, nebo aspoň četl Sekai-ichi Hatsukoi, řekne se, že většího vola v anime není. Hodně je na tom pravdy, což dokazuje i moje členství v klubu anti-Yokozawa-fans, ovšem podívejme se na to i z druhé stránky. Ještě předtím, než to nás fanoušky mohlo vůbec napadnout, tvůrci jaksi pookřáli nad ztrápeným Yokozawou a dali nám na talíř novelu plnou fan servisu, která bezpečně nahlodává vaše svědomí kvůli zášti vůči hlavním protagonistovi.

Sekai-ichi je zrovna manga, která by se co do děje, tak i něco málo do postav dala řadit svým klišé a přílišnou romantičností do shoujo, ovšem až na jeden fakt - chlapům se tu nelíbí opačné pohlaví a radši brázdí ve vlastních vodách.

Ano, v tom případě je to shounen-ai (případně yaoi), ale né každá manga tohohle žánrů dopadne dobře, což se u shouja říct nedá. Shoujo naopak křičí po dobrých koncích a nic jiného vlastně nezná - což je právě bod, který mají Sekai-ichi i shoujo společné. Proto si tvůrci zřejmě řekli, že i člověk jako Yokozawa prostě musí mít někoho, aby konečně zapomněl na přechozí vztah.

První stránky novely jsou jednoduše předvídatelné - hotelový pokoj, šílená kocovina, ztráta veškerých vzpomínek na předchozí noc, a osoba právě vycházející z koupelny je nejen chlap, ale dokonce Kirishima Zen. A kdo že to je? Šéf editor, pracující pro stejné nakladatelství jako Onodera či Takano, a shodou okolností je i editorem mangy Za Kan, jejíž autor je nejoblíbenější mangaka Misakiho - a pokud nevíte kdo je Misaki, zaspali jste podstatnou část Junjou Romantici, a už po jeho původu radši nepátrejte; jen tak mimochodem. Někdy je to šílená dřina se mezi nimi vyznat, obzvlášť když jsou si v manze tak zatraceně podobní!

Ale zpátky k ději. Když se konečně Yokozawa dostane před počáteční šok, Kirishima nepřijde s ničím lepším, než vydírám a tihle dva se nám pomalu sbližují. Čekala jsem až ostudně kýčovité zakončení, ale Nakamura Shungiku opět mile překvapila, a jejich vztahu nechala tu samou nevraživost stejně jako na začátku (to když z Yokozawi vypadne po prvním kole "What the…just fuck off and die!"), což tomu pořád nechává osvěžující nádech, místo aby si hlavní hrdinové tagicky padli okolo krku.

Jestli jste Yokozawu nesnášeli; budete ho milovat, a stejně tak i Kirishima. Mají mezi sebou skvělou a neotřelou chemii, i přestože se v některých částech spisovatelka trochu přehmátla, dá se to do velké míry přehlédnout. K mému překvapení, jsem díky této novele začala trochu nesnášet hlavní hrdiny samotného Sekai-ichi; docela zajímavý zvrat událostí. Každopádně pokud si najdete čas, novelu doporučuju (a jestli se bojíte, že vaše znalosti angličtiny k tomuhle nepostačí, google to vždycky zachrání, a nebojím se ho použít ani já).

never say never say never again.

28. listopadu 2011 v 14:01 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
Zdravím vážení (obchodní partneři; moje zblblost z obk nezná hranic), na začátek bych mohla zmínit, že bych někdy v několika budoucích dnech chtěla napsat pár recenzí; jedna bude na Ben-to (nové anime, do kterého jsem se pustila) a samozřejmě a konečně na Gintamu (hodlám se na recenzi co nejvíce vyřádit, vzhledem k tomu jako moje bránice díky návalům smíchu kvůli tomuhle anime dost podstatně trpí).

Co nevidět bude končit i Sekai-ichi Hatsukoi, a tím skončí ty radostnější pátky; aspoň že mě bude život ještě manga! Když už jsem se zmiňovala o Ben-to, mohla bych to samé udělat i s Air Gear. Bylo mi doporučeno, nebo spíš něžně nadhozeno, a já se toho hned chytla. Líbí se mi nápad, který jsem zatím v jiném anime neviděla, takže se nechám překvapit, co od toho ještě čekat. Co nových anime přibylo, časová rezerva se snížila na minimum, a díky tomu zase neztíhám mangu Reborna. Sakra, jenom čtyřicet kapitol mi už chybí (slyšíte ten sarkasmus?!). Grrr, mno nic, jdu tiše trpět, zase mi lezou moudráky. Sayōnara.

# 1.5 update » banner.

24. listopadu 2011 v 19:04 | miss. bloody Scars |  u p d a t e s.
Zase jsem si trochu hrále. Člověk prostě musí experimentovat, a mimořádně se mi tenhle pokud docela líbí.


artist / Joker.

21. listopadu 2011 v 18:21 | miss. bloody Scars |  caught my attention.
Další naprosto úžasná věc, o kterou jsem se rozhodla se s vámi podělit, jsou dílka umělce, který si říká Joker. Většina je ho věcí jsou jednoduše bišíci, někteří jsou jen černo-bílý, někteří i barevní. Hrozně se mi jeho věci líbí, a pokud si toho chcete prohlídnout více, můžete zde {check this out}.


you're gonna go far, kid.

20. listopadu 2011 v 14:32 | miss. bloody Scars |  diary that i probably will burn in hell for
Proč já sakra nevím, že už vycházej nový Misfits? Rok co rok na to zapomínám. Ještě že jsem dělala recenzi na Killing Bono (která stejně nikdy neměla vzniknout) a jenom díky tomu jsem na to náhodou narazila. Mno jsem zvědavá co se tam bude dít, a jestli se k tomu vůbec dokopu :D


Začínám koukat na dvě nová anime. Ben-to mi doporučila kámoška, a zatím moc nevím co s tím :D V některých momentech hodně vtipné, v jiných momentech dost ecchi. Další na řadu přijde Air Gear, z toho jsem neviděla ještě ani jeden díl, ale co není, může brzo být. Koukala jsem i na dalších pár dílů Gintami, a opět nezklamali. Dala jsem si předsevzetí, že tu Gintamu dokoukám do aktuálních dílu a to už do Vánoc, ale vzhledem k tomu, že je půlka listopadu za námi, a já jsem u 30 dílu z 234 (který pořád vychází), tak mám pocit že trochu nestíhám :D Nevadí, neřešte. Mno nic, zatím se mějte, ádios.

EDIT. změnila jsem layout, ale potřebuju vědět, jestli se vám to přes to pozadí dobře čte. Dost jsem to zesvětlila, u mě tudíž žádný problém, ale kdyby to někomu vadilo, pořád tam pod to můžu dát normální pozadí :D

Fullmetal Alchemist: Brotherhood [2010]

18. listopadu 2011 v 21:29 | miss. bloody Scars |  a n i m e & m a n g a

Edward Elric společně se svým bratrem Alem, se těsně po smrti své matky snaží provést lidskou přeměnu, aby ji oživili. Jenže nic není zadarmo; Edward přišel o ruku a nohu, zatímco jeho bratr ztratil celé tělo a jeho duše je připoutána k železnému brnění. Za cílem získat původní podobu svých těl se Edward stane státním alchymistou a pátrá po legendárním Kameni mudrců, jehož síla může nahradit poslední chybějící prvek k dokonalé lidské přeměně.

Brotherhood je převyprávění příběhu o bratrech Elricových z pohledu mangy s lepší grafikou a trochu zvláštním pojetím. Mám pořád zafixovanou v hlavě starší verzi, a možná proto bude tahle recenze vypadat, tak jak bude vypadat. Prvních dvacet dílů bylo jako dostat kladivem přes hlavu.

Celý ten nechutnej černej humor, se kterým jakoby se vysmívali staršímu zpracování, byl až přehnaně nucený a doslova tím rozdupali to kouzlo, na kterém si starší verze dala tolik záležet. Všechny ty smutné situace se v novém podání zdáli spíš parodií, než aby je člověk mohl brát vážně. V tomhle duchu se to neslo skoro čtvrtinu celé série, ovšem naštěstí potom nasadili laťku opět vysoko, tak jak jsem tomu byla zvyklá.

Byli zde vidět patrné rozdíly, kdy se mangaka snažil co nejlépe odlišit svůj příběh od staršího kousku, jehož konec byl nápadem spíše producentů, než jeho vlastní. Tahle snaha ho stála zřejmě hodně nervů při počátečním tápáním ve tmě, ale co chybělo začátku série, bohatě vynahradila druhá půlka, kde to konečně začalo mít grády.

Jsou ovšem věci, které jsem doufala, že se mění, jako například Hughesova smrt, ale jak se později ukázalo, byla pevným bodem, který ovlivnil nejednu postavu, a tudíž by to bez ní ani nešlo; škoda. Co se týče konce, lepší happy end to mít nemohlo, a jsem za to ráda. Posledních dvacet minut jsem si neskutečně užila, a každou ubíhající minutou jsem chtěla příběh co nejvíce zpomalit, abych předešla konci.

Bohužel, konec přišel, s ním i naprosto roztomilé Edwardovo vyznání Winry, a já mám pocit, že tímto můžu uzavřít jednu pro mě z těch významných kapitol. Jestli se mě znovu ptáte, zda je lepší shlédnout starší nebo novější verzi, jsem na vážkách stejně jako předtím. Obě anime miluji, a doporučím vám prostě obě.

"There's no such thing as a painless lesson, they just don't exist. Sacrifices are necessary; you can't gain anything without losing something first. Although, if you can endure that pain and walk away from it, you'll find that you now have a heart strong enough to overcome any obstacle. Yeah… a heart made fullmetal."

- Edward Elric, Fullmetal Alchemist




SPYAIR - Rockin the World [2011]

16. listopadu 2011 v 17:12 | miss. bloody Scars |  m u s i c
SPYAIR datují svojí historii od roku 2005 a za tu dobu vydali spoustu demáčů, ale jejich historicky první debutové album přišlo na svět až teprve letos v září. Kolik nového materiálu na něm je, se mě prosím neptejte. V té jejich diskografii mám takový zmatek, že to ani není možné, ovšem jedno je jisté. Celé album je spíš podle mě kompilace toho nejlepšího, co se jim za těch šest dlouhých let podařilo vyprodukovat. Ptáte se, jestli se jim to povedlo? To nejlepší na jednom albu? FUCK YEAH! Dlouho jsem z něčeho nového nebyla tolik nadšená, a ani nový You Me At Six na ně prostě nemaj (blbý je srovnávat zrovna s YMAS, ale je to nejnovější album, které jsem si byla ochotná stáhnout). A co mě SPYAIR vlastně tolik nadchlo? Energie, hlas zpěváka, celkový zvuk - podstatné věci, které jsem u britských či amerických kapel poslední dobou nenecházela. Láskou na první poslech pro mě byla písnička Samurai Heart (Some Like It Hot!!) překypující energií a doslova nutící vás k pohybu. Album je promixované rychlými, i těmi pomalejšími písněmi, což jenom přidává na celkovém dojmu. Skvosty mezi těmi pomalejšími bych řadila především svojí srdovku I Miss You (zavraždit; na youtube nebyla, takže si jí tu bohužel neposlechnete), která má naprosto skvělý zvuk a příjemně se poslouchá. Další písničku, který zná snad každý fanda Bleach, pozná v Last Moment jeden z endingů toho to anime - další energická věcs chytlavým refrénem, prostě radost pohledět. Mohla bych klidně jmenovat všechny skladby na placce, ale mlela bych furt to samý. Není tu prostě písnička, která by se mi nelíbíla. Pokud se tu najde fanda j-rocku, tohle album je pro něj povinností! Doporučuju, a veškeré připomínky beru na svojí hlavu.

SPYAIR - Stay Together

mimořádně / DOWNLOAD / heslo: jpddl
ochutnávky písniček pod perexem.

# 1.4 update » edward elric.

14. listopadu 2011 v 17:50 | miss. bloody Scars |  u p d a t e s.
Je to chabost, ale naprosto jsem si zamilovala tenhle moment z druhého openingu Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Jestli je ta animace zpomalená, může za to blog. Prej 1,8 MG za jednu animaci prostě nezvládá :D Už jsem se zmiňovala, že zbožňuju Edwarda? :D


bucket list.

13. listopadu 2011 v 19:32 | miss. bloody Scars |  caught my attention.
Víkend zase v háji. Slíbila jsem si dneska dočíst Krysaře k maturitě (cca 10 stánek), ale pořád to nějak odkládám :D I těch pitomých deset stránek. K nepochopení; a přitom se mi to četlo hodně dobře. whatever. Jestli jste si všimli, rozšířila jsem (konečně) rubriky, a k anime přibyla i manga. Na jednu stranu se mi vážně nechtějí spát recenze, ale něco malinko jsem k pár z nich napsala, a zbytek je jen s názvem, žánrem a mým hodnocením. Najdete tam odkazy rovnou na stránky, kde si je můžete přečíst, takže pokud vás něco z toho zaujme, neváhejte. Snad jen varuji, že všechno je to yaoi :D

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
bucket list - nebo-li seznam věcí, které chcete udělat, ještě předtím než umřete. Takových seznamů už bylo, ovšem tohle je udělané skvělou formou a hodně líbivě. pokud si chcete udělat vlastní list, obrázky najdete zde.

(haha, jenom zlomek toho co bych chtěla)

š u m a v a.

13. listopadu 2011 v 11:10 | miss. bloody Scars |  g a l l e r y
Tři pofidérní fotky z doby, kdy jsme si s našima udělali výlet na Šumavu. Bylo vážně vtipný, pak přijet domu a zjistit, že půlka fotek je na odpis. Hold jsem neměla svůj den na focení :D

(pro lepší zobrazení: pravé tlačítko myši - zobrazit obrázek)




"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © / ©


...