blog updates

priorities; let's get them straight

26. července 2017 v 22:06 | S c a r s

moje blogová aktivita byla vždy tak trochu jedno velké ale...

how to put it simply?! za těch několik let blogování jsem si na blogu vytvořila jistý systém komentování. dovolím si tvrdit, že od stanovení vlastních pravidel, jsem na jen velmi a to skutečně velmi malou část komentářů neodpověděla přímo k danému článku.

jenže všichni se někdy staneme obětí systému, i přestože jsme ti, kteří ho vytvořili. and i'm simply tired. mám dojem, že právě tato věc tak trochu více méně zabíjí mojí motivaci k novým článkům. zda to bude mít nějaký efekt uvidím až časem a nebo tím také zabiju jediné čtenářské osazenstvo, které se sem ještě obtěžovalo něco napsat.

a tak tímto článkem a všem jemu následujícím, uzavírám komentáře do odvolání. jak už jsem zmínila, nejsem si naprosto jistá co od toho čekat, protože nepředpokládám, že když odškrtnu obliga, která odepisování na komentáře představovalo, vrátí se moje motivace psát něco skutečně pro sebe, aniž bych čekala jakoukoliv odezvu.

❀ happy b-day!

18. prosince 2016 v 15:49 | S c a r s

Poprvé za posledních několik let, co jsem skoro přešla své blogové narozeniny. A vlastně jsem asi neměla v plánu tento týden, či ten následující psát článek, ale přimělo mě k tomu zjištění, že si zítra budu moci odškrtnout 11 let se svým blogovým doupětem a to si alespoň z nostalgie článek zaslouží.

Každý rok je stále těžší a těžší podobný článek psát a několikrát se pozastavuji nad tím, jak jsem v předchozích letech byla schopná přidat hned tři články k jednomu výročí, které mapovaly milníky mého malého smetiště.

I letos se toho pochopitelně hodně stalo, ať už v osobním životě, tak i tom blogovém. Nicméně kvůli aktuální vytíženosti bych tento článek chtěla ušetřit o zbytečně dlouhé ohlížením za rokem plným nových obsesí a závislostí, ať už z hudebního, či seriálového soudku (protože co si budeme povídat, obsah blogu Vám tuto skutečnosti velmi často připomíná sám).

Rok od roku také bojuji se snižujícím se počtem zveřejněných článků a bohužel ani nemůžu říct, že by tahle statistika alespoň naznačovala naopak zvyšující se kvalitu článků. V tomto ohledu jsem se poněkud zasekla a proto mě asi nikdy nepřestane překvapovat stálá návštěvnost.

Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se zabrousí ať už jednou za čas, nebo pravidelně. Moje motivace do psaní článků, ať už hudebně, či jinak zaměřených, pramení právě z komentářů, které zde většina z Vás zanechá a jsem si docela jistá, že kdyby té podpory nebylo, nebyla by ani chuť psát. Opět Vás v tuto chvíli odkáži na svůj bloglovin' kde většinu těch super lidí můžete najít, jelikož jejich blogy pravidelně sleduji. Můžu jen doufat, že si i nadále najdete čas na psaní o mých zájmech. You guys are the best and don't anyone tell you otherwise. Stay safe and healthy.

thank you so much for your support ٩(♡ε♡ )۶

aprílové džouky stranou, aneb začíná hiatus.

1. června 2016 v 20:13 | S c a r s

Jak příhodné si vybrat první článek v měsíců zrovna oznámení o pozastavení blogu. Ano, přiznávám že je chyba na mé straně a můj best buddy to už značně nerozdejchal. Problém s ultrabookem už jsem měla nějaký ten pátek, ale nyní to narostlo do takových rozměrů, že se na něm sotva dá pracovat. Ugh, help.

Zálohovala jsem a organizovala složky asi dva dny. Doháněla resty s tím, co jsem slíbila a připravovala se na nejhorší. Vcelku příhodně mi to připomínalo přípravu na válku, nebo na život na pustém ostrově. Not kidding.

Když jsem slečně na callcentru popisovala veškeré seky, které jsem s ním zažila, začala mi docházet, jak jsem ho neskutečně odrovnala. Překvapivě slečna překvapeně ale vůbec nezněla, což mě utěšuje a zároveň děsí.

Takhle se mi totiž může vrátit s tím, že je všechno ok. Well yeah, využití disku na 100 % is totally fine. Nejvíc mě ovšem štve, že ten bastard po promazání většiny souborů běží docela v pohodě. Chystám se technikovi napsat dlouhý milostný dopis o svém životním příběhu s bastardem a jak mě v nejhorší chvíli dokázal zradit. 💢

i'm angry and my head hurts

30. ledna 2016 v 22:22 | S c a r s

mám tendence se při článcích o rekonstrukcích hrozně vykecávat. a není to zdravé, protože se v podstatě dožaduji pochvaly za odvedenou práci (;¬_¬) haha, i'm so lame. nevermind and please forgive me.

Také aktuálně narážíte na blogy s poznámkou o rekonstrukci? Pokaždé, když něco podobného vidím, žaludek se mi začne nepříjemně obracet jen při vzpomínce, co by při podobné rekonstrukci na blogu čekalo. Nicméně jsem velmi lehce nahlédla do archívu a rozhodla se postupně promazat deset let existence a oprostit se od prázdných článků, které dříve obsahovali tunu postahovaných obrázků. Připomínám, že mělo jít o skutečně lehkou rekonstrukci, nebo tedy aspoň pro začátek. A musím říct, že jsem si naprosto zkazila víkend. Haha, well done! Když jednou začnete, dostanete pocit, že to musíte dokončit.

。゜(`Д´)゜。promazáno z 2 468 článkůna 1 143 článků
(‡▼益▼)smazány deníčkové zápisy mezi lety 20082010
I think I was mentally ill or something, ale jelikož jsou nostalgické, budu je postupně procházet a pročítat, případně odstraním na trvalo; can you feel my pain ? ? ?
(╬⓪益⓪)smazána veškerá galerii se členy skupiny Billy Talent
ti byli dříve hlavní náplní blogu někdy okolo roku 2009 a obsahovaly asi největší porci špatně voleného slovníku; those were some really dark ages
(ノಠ益ಠ)ノpromazána videa a celkově prázdné, nebo zbytečné články
レ(◣益◢#)ヘpo x letech upraveny rubriky anime + movies & stuff + admin
ok, tady to bylo hodně třeba. pouze jsem je zjednodušila (?) ale i tak jsem s výsledkem spokojená, takže to nějakou dobu vydrží

Jelikož jsem ale slaboch, z deníčkových zápisů jsem nedokázala smazat úplně všechno. Léta od 2010-2012 na blogu ještě jsou, ale ve speciální rubrice diary that i probably will burn in hell for, která je na blogu skryta (víceméně!). To samé platí i o další nové (skryté) rubrice things i'm probably ashamed of, kde se nachází rádoby review velmi raného věku, se kterými jsem se ještě nerozhodla, jak naložím. Šance na upravování článků jsou ale jistě nulové. Na to už vážně nemám!

► do toho jsem ještě udělala nový layout a aktuálně se utápím v nenávisti na celý svět, protože jsem unavená a nový díl Haikyuu!! je už přes hodinu venku a já se na něj pořád nepodívala. Snad si víkend užíváte lépe! (-, - )…zzzZZZ

that one time when i actually celebrate

2. prosince 2015 v 14:06 | S c a r s
A je to tady! Jediné období, které na blogu v podstatě oslavuji. A nope, nejsou to Vánoce. Blíží se opět výročí založení blogu a letos slavím se svým smetištěm dekádu. Než ale nadejde ten osudný den, kdy jsem ve svých nevinných dvanácti letech, založila tuhle života (sociálního) beroucí obludu, můžete očekávat pár dalších článků. Nově jsou všechny odkazy výroční články zveřejněny v rubrice admin.

Letošní celebration fanmix má na coveru Iwaizumiho and I honestly don't know why, but not really regretting of my choice. Každopádně jsem opět dala dohromady několik písniček, které mě ještě po letech neomrzely, nebo naopak nově objevené.

pro přehrání fanmixů můžete využít následující odkaz, nebo jednoduše klikněte na obrázek

Po celou dobu oslav bude odkaz zveřejněn v menu, společně i s odkazy na další články, protože vás pochopitelně chci všechny naprosto znechutit svou radostí z těchto narozenin. Budu jen doufat, že vás články aspoň trochu zaujmou (。'▽'。)♡ Články budou vměstnány i mezi standardní články a nebude jich mnoho, takže se nebudete muset bát, že si nevyberete. Jediný důvod, proč s tímto rádoby oslavování začínám už začátkem prosince, není nic jiného než layout, který jsem tímto způsobem chtěla i představit. Neskutečně jsem prahla po změně, ale moje úsilí zkusit udělat nějaký mezi-layout před tímto oslavujícím, bylo takřka nemožné, takže asi tak. Okay, okay, that's all for now.


Výroční články k desátým narozeninám blogu;
které budete moci v následujících dnech očekávat

and for those I offended, sorry for not being sorry.

22. září 2015 v 22:56 | S c a r s
It was not supposed to be Ennoshita, it should be Tadashi on layout because I have way to many feels for him but I couldn't get those damn colors to work together and couldn't find fitting picture and I was pretty much pissed about it for like three days, which made me also god damn depressed. Yes, I can get depressed because I can't make the layout, laugh all you want.

Upřímně se cítím velmi traumatizovaná z patlání se s layoutem, jak už jsem v úvodu zmínila, ale nynější pokus více méně splnil očekávání, i když je s jinou postavou. Tadashi a Ennoshita jsou pro mě the biggest crushes from HQ minor characters anyway, so I'm not really pissed in the end.

Oficiálně oznamuji, že koncem příštího týdne (pro nás možná až v pondělí 6. října; ugh dammit) začne druhá řada Haikyuu!! a pokud měli nějací návštěvníci pocit, že vsuvka o HQ v předchozím článku o mém prvním pohovoru byla mířena na ně - you bet it fucking was! Ha ha ha. And for those I offended, sorry for not being sorry. Při zmínce o článku o mém prozatím neúspěšném hledání práce bych chtěla vyjádřit veliké díky za podporu (a pochvala úpravy článku taky potěšila :D). You all are pretty sugoi, ily! I just wanted you to know.

also
if you need some encouragement,
there is some bokuto for you

V neposlední řadě bych chtěla upozornit na menší novinku - někteří z vás si již možná všimli, že v menu se objevilo další políčko a to na vzkazy / message, kde mi můžete zanechat případné odkazy na soutěže (haha like i would ever participate), poznatky z blogu, layoutu, či cokoliv jiného. Případně bych požádala vyvarovat se psaní komentářů do článků, které se obsahu článku netýkají. Pokud jde o samotný blog, bohužel zatím žádné plány nemám, skoro nic dopsané a vlastně ani rozpracované. Dost možná se tu ale objeví moje aktuální hudební crush a chystám se na menší doporučení yaoi mang všeobecně, takové to must read mezi yaoistkami. Dost možná bych se mohla pochlubit, že už asi třetí týden dělám autoškolu a na každé jízdě jsem to buď málem narvala do stojícího auto, nebo do příkopu (ale prý umím dobře couvat, ha ha ha).

Okay guys, be safe and stay cool

i'm just a breath away from losin' my faith today

17. srpna 2015 v 21:26 | S c a r s

h e y g u y s,

užíváte si pořád?

Je to pět týdnů od mé měsíční pauzy (skoro se mi nechce věřit; nah) a moje článkové zásoby se nebezpečně tenčí. Zůstávám ale produktivní, pochopitelně pouze psychicky (fyzicky nikoliv; hah), ale to je přece důležitější right, r i g h t ? ?Zatím nepanikařím, skoro. Skutečně produktivní jsem ale u naprosto nepotřebných věcí. Stihla jsem si deaktivovat twitter, bc i don't really need it anymore a promazat si záložky. Zjistila jsem, že nutně potřebuju nový extermní disk pouze na filmy, seriály a anime. Damn right. Asi si pro něj zajedu ve středu, kdy mě budou čekat nákupy. Bleh.

a udělala si new theme pro mal (a přidala tagy, heh)
a upravovala hodnocení některý (skoro všech, ugh) anime

teď ale to podstatnější - chystá se tu někdo na Natsucon?

Už to tak vypadá, že budu za osamoceného vlka, protože můj doprovod mě nechal na holičkách. Anyway, v sekci admin na mě případně najdete e-mail (dávám sem svůj druhý, tak snad to dojde), nebo mi případě můžete napsat i na tumblr, který tam také najdete. Můžeme se jenom pozdravit, nebo na sebe vrhat vražedné pohledy. Každopádně se těším a jsem docela zvědavá, jak sama obstojím. Taky vás to děsí? Jít na podobnou akci sami? Or it's just me?! Nevermind. Doufám že si užíváte a mějte se zatím fajn.

and the stakes remain too high, for this silent mind.

20. července 2015 v 0:01 | S c a r s
Guess what? Gesu monster is back.

Věděli jste, že v japonštině gesu může znamenat guess a scumbag? Díky novým chapterům Haikyuu!! jsem opět o něco chytřejší a vám bylo dáno na výběr, jak si přeložíte předešlý pozdrav. Anyway, guess what - byly tu dva důvody, proč byl návrat naplánovat právě na dnešní den. Dnes slaví Shittykawa narozeniny {happy bday, Trashkawa ( ˘ ³˘)♥} a já jsem přidala poslední fotku do projektu, na kterém jsem za posledních třicet dní pracovala. Všechno se dozvíte v několika málo dnech, nic světoborného ale můžete se těšit i na Haikyuu!! update, protože Scars was way too weak to stay away from volleyball homos bbs.

Za tu dobu co jsem tu nebyla, jsem ale snažila. Upravovala jsem články v rubrikách o filmech, seriálech a udělala jsem pár změn i v rubrice o anime, či mangách.

Větší změna poté nastala u sekce admin, kde v první části naleznete odkazy do dalších rubrik a v druhá část posloužila jako menší profil, kterému jsem v tomto případě již odmítla dát vlastní článek. A jsem s úpravou docela i spokojená.

Pokud jde o nový layout, těšila jsem se na návrat už kvůli faktu, že ho budu moci nastavit. Po dočtení Haikyuu!! do aktuálních chapterů to bohužel ani jinak nešlo.

Neskutečně mě tahle manga opět pohltila, překvapila a dojala. Z tohoto důvodu je už několik dní připravený update. Dále jsem dala dohromady seriálový update, dokonce i s recenzí na úžasné Sense8 a nebude chybět ani ohlédnutí za hudebními objevy. Anyway. Za dobu své nepřítomnosti se objevilo několik novinek. Některá dobrá anime čekají live action filmy a já konečně začala koukat i na něco jiného, než již rozkoukané ongoingy. Vzhledem k tomu, že se mi konečně podařilo dočíst Kafku na pobřeží, mám teď opět více volného času a hodlám projet anime letní sezóny, pokud by mě něco nezaujalo. V případě, že byste mi chtěli něco doporučit, určitě se zmiňte v komentářích.


Na přivítanou by asi tato dávka informací mohla
stačit a opět dám vědět během několika následujících dnů,
hned jakmile upravím články do finálních podob.
Ahh, it's good to be back.

něco málo a krátce o anime festu 2015

9. května 2015 v 22:59 | S c a r s
...aneb jak bylo důležité přežít první noc. Bylo skoro jistější, že se pustím do sepisování pocitů ze seriálového Daredevila, než ohlédnutím za Animefestem, ale nakonec jsme tady. Jako zvukovou kulisu jsem si pustila Počátek, protože Tom Hardy a Joseph Gordon-Levitt jsou prostě k sežrání a už delší dobu se snažím vypořádat se slabostí pro Hardyho puppy eyes. Ok, Levitt to taky umí - ale Hardy prostě vede. A věděli jste, že na postavy Arthur/Eames z Inception je na ao3 přes tisíc explicit ffs? Já jen, že by možná nebylo od věci je trochu prozkoumat. Anyway.

scream my lungs out and try to get to you.

18. dubna 2015 v 22:54 | S c a r s

Mám blogerskou krizi. Už asi od začátku roku a je to dost vidět. Po přečtení článku s deseti způsoby jak tuto nevyžádanou mrchu vykopat z baráku jsem usoudila že nejsem o nic chytřejší, protože nikdo nepíše, kde se dá na černým trhu koupit motivace, ale hlavně že prokrastinace se šíří jako mor. Pateticky spoléhám na boží osvícení, ale místo toho jsem se dočkala akorát tak několika prosezenými hodinami bezduchého hledání holy grálu motivace na netu. Příbuzenstvo po několika neúspěšných pokusech mě dostat z pokoje, přešlo na taktiku pomožme-si-ohněm a snaží se mě vykouřit z baráku. I když ona ta vůně z masa při grilování je docela lákavá - smůla že nemám hlad.

Neuběhlo ale ani pět minut a už jsem byla opět venku. Koneckonců nikdo nepotřebuje důvod k tomu se přežrat. Počasí nám ale dnes vyloženě nepřeje. Jen tak pro představivost, horní odstavec mi trval napsat bezmála dvě hodiny a ještě jsem k tomu stihla i sníst zásoby masa na rok. Označila jsem to jako dostatečně velkou dávku socializace a opět se odvalila se skleničkou vína do svého doupěte. Zapíjím to čistou vodou, kterou jsem neměla už několik let, protože moje znalosti o tom jak správně pít alkohol, nesahají dále než 'nemíchat více druhů alkoholu', ale jak mnozí víte, nic vás nezachrání pokud u toho pravidelně nejíte a zapíjíte vodou. V současném okamžiku je moje notorika i míra vyjadřování na velmi nízké příčce a proto jen doufám, že kontrola ve wordu v tomto případě postačí.

Každopádně ale přejděme k jádru věci ještě dříve, než spláchnu další skleničku a budu nucena se opět zvednout z mé nové úžasné postele. Asi po šesti, nebo sedmi letech kdy u svého mužského rodiče spím/trpím na rozkládacím gauči, jsem byla obdařena novou postelí, která je paradoxně ale také rozkládací gauč (jenže na trochu jiné bázi a opěradla i sedák, jsou z matrací. Musím říct, že to začalo jako naprosto brilantní plán, který jsem v žádném případě naplánovala. O tomhle novém kusu nábytku jsme už mluvili přes rok, ale když jsem navrhla jarní grilování s rodinou, netušila jsem jak to mé osobně podstatně ulehčí žití. Mé ďábelské já navrhlo již zmíněnou akci, i přestože ve skrytu duše vědělo, že není možné všechny příslušníky pohodlně uložit ke spánku (podle božího slova se prý zakopání na zahradě neoznačuje jako 'pohodlně'; well then fuck you). Než budu pokračovat, ještě malá vsuvka - v obýváku se z nějakého důvodu začala ozývat Highway to Hell od AC/DC; w t f ? ! Ale teď už popojedem. Bylo naprosto jasné, že bude někdo spát na zemi P O K U D se konečně nekoupí moje postel. A to se i stalo. Pokud opominete fakt, že jsem opět odběhla od původního tématu, jistě oceníte můj důvtip. V tuhle chvíli jen lituji, že to nedokážu lépe aplikovat.
 
 

Reklama


......


"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © /

...