struggling with life but not really

struggles, real struggles. maybe. or not. who cares.

12. října 2016 v 20:04 | S c a r s

všímám si, že pokaždé když se přidá nějaký těžký nebo střední fangirl spazz ohledně kpopu, odezvu na článek ve hvězdičkovém hodnocení sráží nějaká lama. jistě nikomu nebráním v hodnocení dle vlastního uvážení, ale pasivní negativismus postrádá smysl, zvlášť když je neodůvodněný. a na důkaz toho, že mi dáváš za pravdu, nezapomeň ohodnotit i tento článek, lamo.

Jsem silně nedůtklivá a dávám to za vinu počasí (sort of). Pravděpodobně nejvhodnější čas bez výčitek oslovit tyto návštěvníky blogu, haha haha. Pochopitelně je to provokace z obou stran, protože mám tendence se ráda hádat.

But let's move on.

V poslední době sleduji hodně často reakce na korejské interprety, především od lidí, kteří o kpopu nikdy neslyšeli, nebo jen velmi málo.

Začalo to s Park Hyo Shinem a mentálním breakdownem několika náctiletých a končí to v podstatě okamžikem, kdy samotní BTS poprvé reagují na své vlastní MV Blood Sweat & Tears. Nepotřebovala jsem titulky, abych se u toho pobavila.

I ended up becoming a child who’d lost its way.

2. října 2016 v 17:07 | S c a r s

Oikawa na layoutu. Oikawa do sénatu. Oikawa for life. Je to už 84 let, kdy se tu něco podobného objevilo s Haikyuu!!. Upřímně jsem myslela, že přeháním, ale je pravdou, že tomu bude skoro rok od poslední layoutu na motivy mé bezesporu nejoblíbenější sportovní mangy. Shame on me, honestly.

A když už jsme u těch 84 let, nějak obdobně jsem měla pocit že trvají první díly Pinocchia, kterého jsem se rozhodla sledovat z nátlaku nejmenované osoby. (Den, I'm hella lookin at ya!) Bolest a utrpení mě čekalo zhruba až do sedmé, či osmé epizody, ale nakonec to potěšilo více, než bych čekala.

Zmíním se o tom určitě v přes příštím updatu, protože v tom chystaném už nebylo místo. Sleduji toho jednoduše až moc. Ale na druhé straně možná překvapím i s nějakým anime updatem, i když to je zatím ještě v nedohlednu. Podařilo se mi ale na druhé straně pohnout s Six Flying Dragons a paradoxně mě to po čtvrté epizodě dost chytlo. Uvidíme jako dlouho to vydrží, ale konečně mám naději.

on the path where you left me, I’m standing alone.

14. září 2016 v 10:07 | S c a r s

Updates, what are updates anymore? Až dokonale komické na situaci, kdy v podstatě stíháte sledovat vše, co chcete, čtete to, co chcete a posloucháte to, bez čeho nemůžete začít den je, že absolutně nestíháte dělat updaty. Logicky. Ovšem pak si představte mě, osobu, která na 90 % z toho co sleduje, čte a poslouchá, píše aktualizace. Jsem sice asi jediná, komu vadí, že nedělám drama updaty a asi se s tím budu muset naučit žít.

also this is me and it's so accurate, it hurts.

Je to týden a mě honí nutkání na sepsání dalšího trash článku o všem a vlastně ničem. Na druhé straně jsem v osobním životě udělala opět pár nepotřebných kroků kupředu a zjistila, že mi daný směr absolutně nevyhovuje. Budu asi předurčena ke strávení zbytku života po boku fiktivních postav a drahých korejských oppas.

things that makes me happy no. 1; Minseok a Joonmyun na koncertě SHINee. look at that happy child.

Kdyby to někoho zajímalo, už se pomalu připravuji na zimu. Po několika dlouhých zimách proklepaných s legínami, jsem si koupila džíny. A přitom v obchodě narazila na úžasné šedé pončo. Absolutně nezapadá to mého stylu, ale bude moje, už brzy. Navíc je září a na mě už dopadá předvánoční deprese z nákupu dárků. Možná letos skutečně přesvědčím rodinu, že nepotřebujeme materialistické věci. Let's spread some love.

without any time to think, without any emotion.

7. září 2016 v 14:31 | S c a r s

Skutečně netuším, co jsem očekávala od nového layoutu, ale mělo to mít pastelové barvy, trochu hipster nádech s nějakým pofidérním životním mottem or something (to se nakonec dostalo do záhlaví).

Když tohle v podstatě dáte dohromady, můžete si představit tvorbu korejského umělce DΞΔN, který tohle ve mě vyvolává. O tom ale až trochu později.

Včera jsem kvůli snaze o vytvoření nového layoutu nestihla i večeři a odcházela spát nejen naštvaná, protože se mi samozřejmě nepodařilo nic dostačujícího, ale i hladová (so basically double pissed off).

Dobrou zprávou je zůstává, že se mi dnešním dnem konečně podařilo něco vytvořit a můžu se na další tři týdny hodit do klidu. Špatnou zprávou pro vás je, že tím tak vznikl další naprosto nepotřebný článek. Popojeďme trochu dál, abych alespoň částečně okecala i nepodstatné, přesto ale pozitivní informace.

naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí.

4. září 2016 v 13:48 | S c a r s

Už zase přemýšlím nad nešikovným uspořádáním rubrik, nebo tedy spíše svou vlastní neschopností mít místo dvou rubrik pouze jednu. Mluvím opět o trash and thoughts a struggling with life but not really. send help.

V jedné se převážně zmiňuji o osobních věcech a v té druhé spíše o věcech, kterými jsem aktuálně posedlá. V obou případech jsou to kecy, na které je jednoduše škoda dvou rubrik. Takže je pravděpodobně brzy sjednotím; tož pro informaci (a pro můj osobní klid při rozhodování, do jaké rubriky daný článek vlastně patří, když se ve článku pokaždé zmiňuji jak o osobních věcech, tak i o těch, na kterých právě ujíždím; peace out).

Kromě bolestného návratu z dovolené do práce, který se ukázal méně stresujícím, než jsem předpokládala, jsem v podstatě dny trávila rozšiřováním obzorů u k-dramat (nothing new here, also more about that later). Nicméně tento víkend se podařilo díky rodině dostat na společenskou akci.

Šlo přesněji o Dny města Kladna, které se pořádají společné s pouťovými atrakcemi a k tomu dokonce i s doprovodným programem, zahrnujícím několik hudebních účinkujících, značně připomínající menší hudební festival. Někde tady mě velmi znatelně zasáhla skutečnost, že jsem nebyla již velmi dlouho na žádném koncertu a ta atmosféra mi hodně chybí. Z toho důvodu začínám zvažovat koncert Skillet, který se plánuje na začátek prosince, jakožto momentálně asi jedna z mála skupin, na které bych ráda na živo podívala. Ovšem si nejsem jistá, jestli po tak dlouhé době budu ochotná jít na koncert sama. Každopádně ještě uvidím, popřemýšlím.

# 13 | struggling with life but not really

22. srpna 2016 v 15:35 | S c a r s

Zkusme ignorovat skutečnost, že layout s nějakým členem EXO tu nebyl již celé dva roky (a prosím skoro přesně, dokonce jsem to zjišťovala ve svých složkách s layouty). A to že poslouchám Monster a Lotto v nekonečné smyčce určitě ještě nebude počátkem další vlny závislosti.


Ale kdyby ten Xiuminův fanart nebyl dostatečně cute, zřejmě bych dala přednost vtěsnat na layout něco/někoho jiného, což by vzhledem k závislosti na doramách nebylo vůbec těžké.

Tudíž to skutečně neznamená revival mé další k-pop éry, protože (díky bohu) jsem až přehnaně líná hledat si nové informace a to dokonce i včetně samotné hudby a všechno se tak ke mě dostává až z druhé ruky. Navíc menší hudební doporučení, které by se tu mělo objevit v několika (snad) následujících dnech opět zůstane u rocku a své volby v žádném případě nelituji.

Teď se ale pojďme podívat na události minulých dní. Moje vytoužená dovolená se nebezpečně blíží ke konci a byla poněkud hlučnější, jelikož mladší sourozenci nerozumí pojmu osobní prostor. Příště si asi plánuji naprostou izolaci od civilizace, třeba si konečně odpočinu.

this block creates friendship through the power of time.

9. srpna 2016 v 10:07 | S c a r s

withdrawal syndrome of reply 1988 is way too huge to fight, which is reason why i changed layout again. this time it's with hyeri who played the main character and the quote is also from the show. don't judge me, please.

Navíc očekávání od doram, které mají následovat, jsou skutečně vysoká. Podle plánu jsem se pustila na white christmas, ale už asi nemůžu být více zklamaná. Ale v podstatě se dost bavím. Směji se hereckým výkonům snažící se udržet napětí, kroutím hlavou nad 'psychologickou' stránkou věci a užívám si depresivního lee soo hyuka. Jen se modlím, aby byl konec naprosto mindblowing, protože to prozatím nesahá takovému confessions ani po kotníky, které se s podobným námětem popral mnohem lépe a precizněji.

► Nicméně už ale delší dobu jsem nenapsala žádný všeobecný update a než se vrhnu na psaní souhrnu doram, které jsem poslední dobu viděla, rozhodla jsem se odlehčit atmosféru. Samotnou mě lehce děsí jak moc teď doramy cloumají mým životem a na blogu je vidět patrně nejvíce. Upřímnou soustrast?

sledování doram | co přináší a co obnáší

29. července 2016 v 11:09 | S c a r s

'Why am I doing this to myself?' je v podstatě otázka, kterou si kladu s každou novou doramou a tak mě napadlo, proč se tedy nepodívat na pár důvodů, které mě na doramách lákají, co vůbec vzbudilo můj zájem a co mi na nich nejvíce vadí. There are things that need to be said. (this is dedicated to Aya, pure and innocent soul who despises k-dramas for good reason)

Když jsem ale dávala dohromady poznámky, našla jsem až mnoho záporů z pohledu člověka, který by byl ochotný se na asijské seriály dívat skutečně kritickým okem. Ovšem mnoho těch záporů ale tvoří i určité jistoty, které u valné většiny máte a na které se dá skoro v devadesáti procentech spoléhat (řečeno z vlastní zkušenosti). Zkusím na to jít tedy trochu jinak, i přesto ale nějaké nedostatky jistě zmíním.

U doram je to v podstatě stejné jako u anime. Pokud se k němu dostanete v mladém věku, většina z nás je poté automaticky schopna brát jisté věci s velkým nadhledem a jelikož se nejedná o západní seriály, které spíše oplývají serióznějšími stránkami, je samotný nadhled vlastně i důležitou součástí starter packu pro začátečníky.
ah man, this will be hard

better off with you gone, that’s all I need.

10. července 2016 v 18:10 | S c a r s


Zjišťuji, že mám na blogu přes dvacet rubrik, ale v podstatě žádná se nehodí na články podobné tomuto, což mě dovedlo k další k další rekonstrukci, nebo spíše menšímu přesunu článků do názvem velmi příhodné rubriky trash and thoughts, jenž především spíše sloužila pro články k zamyšlení, ale k čertu s tím. Je totiž dost pravděpodobné, že tyto články budou na blogu častější.

have you heard? new series of Daiya no Ace looks bit hellish tho

Tento týden jsem konečně s velkou nechutí dokončila poslední anime z jarní sezóny, čímž bylo Koutetsujou no Kabaneri a aktuálně se nechystám začít sledovat nic dalšího. Letošní jarní sezóna mi potvrdila, že mi ongoing anime výrazně nesvědčí a pokud se do něčeho pustím, nebude to dříve než v polovině dané série. Nesmíme ovšem zapomínat na skutečnost, že momentálně ale anime vypouštím naprosto z hlavy.

born to be heroes.

26. června 2016 v 15:11 | S c a r s

Několik málo dojmů ze všeho, co jsem viděla, či četla bez podstatných spoilerů (bc basically i'm lazy to do anything better).

Jak jste si mohli všimnout se změnou layoutu, konečně ke mě dostavilo nadšení z Boku no Hero Academia. Aktuální sledování anime ve mě opět podnítilo chuť zase číst mangu a tentokrát jsem se dostala i k aktuálním kapitolám.

Moje nadšení je stále v nějaké přijatelné úrovni, i přestože Vám layout možná bude tvrdit opak. Stále si stojím za svými dojmy z prvních 57 kapitol, které jsem zveřejnila někdy v prosinci minulého roku, ale příběh se začíná značně vyvíjet a nezaostává ani vývoj charakterů, který si právě tady neskutečně užívám.

this is funny as much as this ▲ or this hq thing

Co si poslední dobou ale užívám snad ještě více, jsou pochopitelně i nově kapitoly Haikyuu!!, které si u mě stále drží pozici stálic a s nadcházejícím tréninkovým arcem, se o své místo nebude muset bát.

Je to poměrně vtipné, ale ještě po posledním zápasu jsem nabývala dojmu, jak jsou hlavní postavy silnou dvojicí, ale hned o několik málo kapitol poté mi začalo docházet, že je tu ještě velká mezera v jejich vývoji, což by se snad s příchozím arcem mělo změnit a já se upřímně nemohu dočkat, až se tak stane. Navíc nemůžu uvěřit jak velkou radost jsem měla, když se v posledních kapitolách objevil Waka a Tendou z Shiratorizawy. Čekají nás jednoduše velké věci.
 
 

Reklama


TOPlist
Follow on Bloglovin

s o u r c e © / ©


.