struggling with life but not really

# 12 | struggling with life but not really

16. června 2016 v 12:21 | S c a r s

► Let's keep it quick and preferably not depressing.



malé radosti/ 1 / gumové haribo bonbóny ke sledování shit anime / 2 / v pracovní den snaha o vaření, nebo-li těstoviny se zeleninou a sýrem / 3 / nedělní relax s kávou a jahodovým koktejlem, kdy ani nevadilo, že nám do toho pěkně pršelo

# 11 | struggling with life but not really

2. května 2016 v 22:58 | S c a r s

říká se, že když se někdo netěší na jistou událost, nic od ní neočekává a nakonec bývá mile překvapen. ovšem bohužel nejsem člověk, který by to mu věřil.

Tady se ale na scéně objevuje jistý faktor, který sama nejsem schopná ovlivnit. Jsou jimi ostatní účastníci události, jimž se v mém případě podařilo dostat moje zážitky k dokonalosti. I přes přetrvávající spánkový deficit a pocit neustálého vyčerpání, jsem odhodlaná dát dohromady několik řádků, kterými se pokusím vystihnout letošní ročník Animefestu.

◄ jeden z mých posledních úlovků sobotního večera, aneb jak moje mluvená angličtina je ještě horší, než jsem si myslela. nelíbily se mi vystavené vzory, na čemž mi byl do ruky strčen deseti centimetrový štos s možnými návrh a mohla jsem vybírat. motiv s haikyuu nebyl k mání, ale Spirited Away mi to vynahradilo.

# 10 | struggling with life but not really

23. dubna 2016 v 15:34 | S c a r s

o plánech, AF a všeobecných kecech, které mám potřebu sdělit

Nedaří se mi své okolí přesvědčit, že korejské doramy jsou sice šílené, ale ne natolik, aby to byla naprostá ztráta času. V tomto bodě ale nutno podotknout, že se asi právě nenacházím v nejlepším rozpoložení, abych to byla schopná kriticky hodnotit. Koneckonců mám i dojem, že nejsem schopná aktuálně kriticky hodnotit absolutně nic a spíše přežívám na pocitu letargie.

# 09 | struggling with life but not really

11. dubna 2016 v 21:30 | S c a r s

zatímco bych měla sledovat svůj anime list s tím, které anime doukám přednostně, skončím pokaždé u drama listu s otázkou, kterou doramy bych měla začít a zabít tím naprosto všechen volný čas na minimálně následující čtyři dny. well, that's just typical.



◄ sledování Healer patřilo k jednomu z nejlépe strávených víkendů. k tomu ještě připočítám návštěvu vzdáleného příbuzenstva, menší oslava narozenin a prodloužený víkend. jednoduše top.


Ještě než nám skončila zimní anime sezóna, začala jsem se opět brodit korejskou seriálovou tvorbou. Čtyři doramy, většinou o dvaceti dílech, asi během tří týdnů, se rovnalo na moje poměry sebevraždě. To by možná samo o sobě nebylo tak překvapující, jako skutečnost, že první dorama na kterou přišlo, byla The Heirs, kde oba hlavní herce bytostně nemám ráda. I když se tomu dá jen stěží věřit, Park Shin Hye byla stravitelnější, než jsem čekala a vidět Lee Minha trpět, působilo jako naprosto dokonalá satisfakce pro moji sadistickou duši.

# 08 | struggling with life but not really

15. března 2016 v 7:29 | S c a r s

Moje nadšení z Boku dake ga Inai Machi došlo do takové fáze, že jsem se o ději asi před čtrnácti dny, při jedné hodině doučování matematiky, o tom anime zmínila svému třináctiletému bratrovi. Šok přišel asi o týden později, kdy požadoval stažení tohoto anime, i přestože nikdy žádné neviděl.

I have no excuse


Aktuálně už to v anime dohnal na ongoingy a mezi tím viděl i obě série Tokyo Ghoul. V případě druhého anime Vám asi bude jasné, že jsem v tomto případě neposkytla doporučení, ale sám si ho Shirai našel. V plánu má teď dokonce i Death Note. Vše ale bez mojí pomoci a chodí za mnou pouze pro dodatečné reference.

Nicméně bod zlomu přišel minulý čtvrtek, kdy jsem dostala solidní záchvat smíchu při posledním odvysílaném dílu výše zmíněného Boku dake ga Inai Machi, jelikož se konečně prozradil vrah. Přeskočme moje teorie a dohadování s bratrem o tom, kdo to bude, jelikož těm pozornějším, to začne být jasné už po druhém díle. Každopádně jsme to ještě stále nevěděli jistě a když jsem přišla v ten čtvrtek za bratrem, s naprosto hysterickým smíchem a "Měla jsem pravdu," bratr odložil veškerá anime se slovy, že nechce dopadnout jako já.

Thanks bro, I really appreciate it.

Posuňme se dál. Již druhý víkend jsem se přesvědčila o tom, že moje produktivita se cíleně projeví až zhruba okolo desáté večer v neděli, kdy v podstatě už není čas absolutně na nic. Tento víkend to byl layout a minulý zase rádoby review na Osomatsu-san.

# 07 | struggling with life but not really

26. února 2016 v 23:04 | S c a r s

Minulý víkend začal naprosto skvěle. Po několika marných pokusech se mi podařilo vytvoření layoutu, se kterým jsem byla velmi spokojená. Ano, vytvoření layoutu je skutečně věc, kterou s radostí zahrnu do obsahu rubriky struggling with life but not really aka malá potěšení všedních dnů, protože fuck yeah, zase jsem jednou zvítězila nad photoshopem.

► pokemon zodiac is cool, mrkněte na další

Při nedávné rekonstrukci jsem do této rubriky přidala i tři vzpomínkové články na koncerty a to Billy Talent, Papa Roach a Silverstein. Je to docela zvláštní, ale koncerty v roce 2009-2010 byly velmi pravidelnými highlighty každého měsíce, ale na tuhle skutečnost postupem času zapomínám a pak narážím na články s těmito a mnoho dalšími koncertními událostmi a padá otázka "Já jsem vážně byla na Zebrehead? Jako fakt? A kdo jsou sakra Yashin?" Nicméně kdyby to někoho zajímalo, v rubrice aktuálně najdete zhruba jedenáct koncertních článků (ovšem za kvalitu neručím, like hell nope ha ha ha).

Ok, ale vraťme se opět k začátku minulého víkendu.

talk dirty to me aka that one thing you should never ask of seiyuu, probably

11. února 2016 v 21:02 | S c a r s

článek plný zbytečných informací. yay.

trojice nejvíce přeceňovaných yaoi mang.

1. února 2016 v 7:29 | S c a r s

tohle bude asi jeden z těch článků, na které dostanu více záporných komentářů, nebo proti sobě poštvu větší, než menší množství lidí. ale chci to vzít kultivovaně, takže hurá do toho!

Koisuru BoukunJunjou RomanticaSekaiichi Hatsukoi: Yoshino Chiaki no Baai
Koisuru Boukun Junjou Romantica Sekai-ichi Hatsukoi

Už nějaký čas uvažuji nad podobným článkem, ale snažila jsem se přijít na nejlepší způsob formulace. První myšlenka obsahovala krátká review na tyto tři mangy, ovšem když jsem se na to ohlédla zpět, nebylo potřeba každou z nich rozebírat zvlášť, když se v nich setkáme se stejným problémem. Tudíž jsem se uchýlila ke sdělení dojmů v návaznosti na mangy, jakožto celek.

jak anime deformuje můj vztah k rodnému jazyku

23. ledna 2016 v 14:03 | S c a r s

aneb vyhodnocení průzkumu

"...so afraid to tell the world what I've got to say." Chtěla jsem si pustit ikonickou hudbu, při které by se mi článek dobře psal. So this basically trash to trash, takže jsem skončila u playlistu disney #singalong a je až neskutečně zneklidňující, kolik písniček z toho znám i se slovy.

▼ I přestože, co se do počtu, ať už hlasů v anketě, tak i komentářů týče, Váš vztah k angličtině v mých článcích, je vesměs kladný a upřímně jsem sama byla překvapená. Spíše jsem čekala větší míru tolerantních čtenářů a když jsem pravidelně sledovala nárůst hlasujících skrz správu blogu, příjemně mě to překvapilo.

menší průzkum mezi návštěvníky

16. ledna 2016 v 19:42 | S c a r s

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem zveřejnila podobný článek, nebo zda vůbec. Příčinou je v podstatě skutečnost, že ať už napíši cokoliv, vždy se tu najde někdo, koho daný článek zaujme a napíše svůj názor v podobě komentáře. Samotná návštěvnost kolísá podle mé vlastní aktivity a tudíž jsem nikdy neměla potřebu upravovat, či krotit svůj styl vedení blogu, nebo psaní mých rádoby review.

Důvodem proč se k tomu uchyluji právě teď, byla inspirace velmi čerstvým článkem Program, které zveřejnila blogerka Lokusta. Ta svými komentáři nejednou sdělila i tady svůj názor na příspěvky a jako jedna z mála se nebojí poukázat na negativa článků, nebo odlišný názor na anime. Samozřejmě ale nemluví za všechny a ve mě to vzbudilo zvědavost.

Je nemožné se zavděčit všem a netvrdím, že výsledek průzkumu ovlivní/neovlivní můj vlastní pohled na vedení blogu a psaní článků, ale ráda bych si tímto získala menší obrázek o tom, co návštěvníci vyhledávají. Mohou se najít tací, kteří sdílí některé mé zájmy, ale způsob kterým je podávám na blog jim nesedí, nebo nevyhovuje (či snad odrazuje?). Možná se najdou i ti, kteří by neměli potřebu tu nic měnit. Who knows. Jasným příkladem jak mé rádoby review vypadají, si můžeme ukázat na tom posledním, pro anime Gate: Jieitai Kanochi nite, Kaku Tatakaeri. Mám dojem, že se tam skutečně odráží vše, co i já osobně vyhledávám a je mi nejbližší při podávání recenzí/dojmů.

Jak moc se moje představa liší od té vaší? Vadí vám podobně stavěné dojmy/review? Jak se stavíte k angličtině v článcích? Ve článku je také k dispozici anketa. Budu ráda za každý názor, ať už se rozhodně se pod svým názorem podepsat, nebo zvolíte anonymní formu. (๑•̀ㅂ•́)و

E D I T . Pro ty, který hlasovali pro první možnost v anketě, zkuste napsat do komentářů proč vám angličtina ve článcích vadí. Je to snad protože anglicky neumíte? Nebo vám text přijde nepřehledný? Je to snad důvod, proč na tento blog nechodíte častěji, nebo vůbec? Bohužel samotné hlasování bez většího osvětlení vašeho důvodu zatím moc nepřínáší. Nedělala jsem si velké iluze, ale nakonec to přeci jen skončí bez výsledně. Zastávám názoru, že pokud pouze hlasujete proti angličtině a bez nějakého dalšího vyjádření, zřejmě vás chod tohoto blogu zase tolik nezajímá, tudíž pro mě není potřeba to měnit ;) Hlavní pointou bylo především komentování a rozvětvení problému a anketa byla spíš jako bonus. Well, nevedmind.


▼výsledky průzkumu jsou již vyhodnoceny a zveřejněny zde

 
 

Reklama


TOPlist
Follow on Bloglovin

s o u r c e © / ©


.