struggling with life but not really

naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí.

4. září 2016 v 13:48 | S c a r s

Už zase přemýšlím nad nešikovným uspořádáním rubrik, nebo tedy spíše svou vlastní neschopností mít místo dvou rubrik pouze jednu. Mluvím opět o trash and thoughts a struggling with life but not really. send help.

V jedné se převážně zmiňuji o osobních věcech a v té druhé spíše o věcech, kterými jsem aktuálně posedlá. V obou případech jsou to kecy, na které je jednoduše škoda dvou rubrik. Takže je pravděpodobně brzy sjednotím; tož pro informaci (a pro můj osobní klid při rozhodování, do jaké rubriky daný článek vlastně patří, když se ve článku pokaždé zmiňuji jak o osobních věcech, tak i o těch, na kterých právě ujíždím; peace out).

Kromě bolestného návratu z dovolené do práce, který se ukázal méně stresujícím, než jsem předpokládala, jsem v podstatě dny trávila rozšiřováním obzorů u k-dramat (nothing new here, also more about that later). Nicméně tento víkend se podařilo díky rodině dostat na společenskou akci.

Šlo přesněji o Dny města Kladna, které se pořádají společné s pouťovými atrakcemi a k tomu dokonce i s doprovodným programem, zahrnujícím několik hudebních účinkujících, značně připomínající menší hudební festival. Někde tady mě velmi znatelně zasáhla skutečnost, že jsem nebyla již velmi dlouho na žádném koncertu a ta atmosféra mi hodně chybí. Z toho důvodu začínám zvažovat koncert Skillet, který se plánuje na začátek prosince, jakožto momentálně asi jedna z mála skupin, na které bych ráda na živo podívala. Ovšem si nejsem jistá, jestli po tak dlouhé době budu ochotná jít na koncert sama. Každopádně ještě uvidím, popřemýšlím.

# 13 | struggling with life but not really

22. srpna 2016 v 15:35 | S c a r s

Zkusme ignorovat skutečnost, že layout s nějakým členem EXO tu nebyl již celé dva roky (a prosím skoro přesně, dokonce jsem to zjišťovala ve svých složkách s layouty). A to že poslouchám Monster a Lotto v nekonečné smyčce určitě ještě nebude počátkem další vlny závislosti.


Ale kdyby ten Xiuminův fanart nebyl dostatečně cute, zřejmě bych dala přednost vtěsnat na layout něco/někoho jiného, což by vzhledem k závislosti na doramách nebylo vůbec těžké.

Tudíž to skutečně neznamená revival mé další k-pop éry, protože (díky bohu) jsem až přehnaně líná hledat si nové informace a to dokonce i včetně samotné hudby a všechno se tak ke mě dostává až z druhé ruky. Navíc menší hudební doporučení, které by se tu mělo objevit v několika (snad) následujících dnech opět zůstane u rocku a své volby v žádném případě nelituji.

Teď se ale pojďme podívat na události minulých dní. Moje vytoužená dovolená se nebezpečně blíží ke konci a byla poněkud hlučnější, jelikož mladší sourozenci nerozumí pojmu osobní prostor. Příště si asi plánuji naprostou izolaci od civilizace, třeba si konečně odpočinu.

this block creates friendship through the power of time.

9. srpna 2016 v 10:07 | S c a r s

withdrawal syndrome of reply 1988 is way too huge to fight, which is reason why i changed layout again. this time it's with hyeri who played the main character and the quote is also from the show. don't judge me, please.

Navíc očekávání od doram, které mají následovat, jsou skutečně vysoká. Podle plánu jsem se pustila na white christmas, ale už asi nemůžu být více zklamaná. Ale v podstatě se dost bavím. Směji se hereckým výkonům snažící se udržet napětí, kroutím hlavou nad 'psychologickou' stránkou věci a užívám si depresivního lee soo hyuka. Jen se modlím, aby byl konec naprosto mindblowing, protože to prozatím nesahá takovému confessions ani po kotníky, které se s podobným námětem popral mnohem lépe a precizněji.

► Nicméně už ale delší dobu jsem nenapsala žádný všeobecný update a než se vrhnu na psaní souhrnu doram, které jsem poslední dobu viděla, rozhodla jsem se odlehčit atmosféru. Samotnou mě lehce děsí jak moc teď doramy cloumají mým životem a na blogu je vidět patrně nejvíce. Upřímnou soustrast?

sledování doram | co přináší a co obnáší

29. července 2016 v 11:09 | S c a r s

'Why am I doing this to myself?' je v podstatě otázka, kterou si kladu s každou novou doramou a tak mě napadlo, proč se tedy nepodívat na pár důvodů, které mě na doramách lákají, co vůbec vzbudilo můj zájem a co mi na nich nejvíce vadí. There are things that need to be said. (this is dedicated to Aya, pure and innocent soul who despises k-dramas for good reason)

Když jsem ale dávala dohromady poznámky, našla jsem až mnoho záporů z pohledu člověka, který by byl ochotný se na asijské seriály dívat skutečně kritickým okem. Ovšem mnoho těch záporů ale tvoří i určité jistoty, které u valné většiny máte a na které se dá skoro v devadesáti procentech spoléhat (řečeno z vlastní zkušenosti). Zkusím na to jít tedy trochu jinak, i přesto ale nějaké nedostatky jistě zmíním.

U doram je to v podstatě stejné jako u anime. Pokud se k němu dostanete v mladém věku, většina z nás je poté automaticky schopna brát jisté věci s velkým nadhledem a jelikož se nejedná o západní seriály, které spíše oplývají serióznějšími stránkami, je samotný nadhled vlastně i důležitou součástí starter packu pro začátečníky.
ah man, this will be hard

better off with you gone, that’s all I need.

10. července 2016 v 18:10 | S c a r s

Zjišťuji, že mám na blogu přes dvacet rubrik, ale v podstatě žádná se nehodí na články podobné tomuto, což mě dovedlo k další k další rekonstrukci, nebo spíše menšímu přesunu článků do názvem velmi příhodné rubriky trash and thoughts, jenž především spíše sloužila pro články k zamyšlení, ale k čertu s tím. Je totiž dost pravděpodobné, že tyto články budou na blogu častější.

have you heard? new series of Daiya no Ace looks bit hellish tho

Tento týden jsem konečně s velkou nechutí dokončila poslední anime z jarní sezóny, čímž bylo Koutetsujou no Kabaneri a aktuálně se nechystám začít sledovat nic dalšího. Letošní jarní sezóna mi potvrdila, že mi ongoing anime výrazně nesvědčí a pokud se do něčeho pustím, nebude to dříve než v polovině dané série. Nesmíme ovšem zapomínat na skutečnost, že momentálně ale anime vypouštím naprosto z hlavy.

born to be heroes.

26. června 2016 v 15:11 | S c a r s

Několik málo dojmů ze všeho, co jsem viděla, či četla bez podstatných spoilerů (bc basically i'm lazy to do anything better).

Jak jste si mohli všimnout se změnou layoutu, konečně ke mě dostavilo nadšení z Boku no Hero Academia. Aktuální sledování anime ve mě opět podnítilo chuť zase číst mangu a tentokrát jsem se dostala i k aktuálním kapitolám.

Moje nadšení je stále v nějaké přijatelné úrovni, i přestože Vám layout možná bude tvrdit opak. Stále si stojím za svými dojmy z prvních 57 kapitol, které jsem zveřejnila někdy v prosinci minulého roku, ale příběh se začíná značně vyvíjet a nezaostává ani vývoj charakterů, který si právě tady neskutečně užívám.

this is funny as much as this ▲ or this hq thing

Co si poslední dobou ale užívám snad ještě více, jsou pochopitelně i nově kapitoly Haikyuu!!, které si u mě stále drží pozici stálic a s nadcházejícím tréninkovým arcem, se o své místo nebude muset bát.

Je to poměrně vtipné, ale ještě po posledním zápasu jsem nabývala dojmu, jak jsou hlavní postavy silnou dvojicí, ale hned o několik málo kapitol poté mi začalo docházet, že je tu ještě velká mezera v jejich vývoji, což by se snad s příchozím arcem mělo změnit a já se upřímně nemohu dočkat, až se tak stane. Navíc nemůžu uvěřit jak velkou radost jsem měla, když se v posledních kapitolách objevil Waka a Tendou z Shiratorizawy. Čekají nás jednoduše velké věci.

# 12 | struggling with life but not really

16. června 2016 v 12:21 | S c a r s

► Let's keep it quick and preferably not depressing.



malé radosti/ 1 / gumové haribo bonbóny ke sledování shit anime / 2 / v pracovní den snaha o vaření, nebo-li těstoviny se zeleninou a sýrem / 3 / nedělní relax s kávou a jahodovým koktejlem, kdy ani nevadilo, že nám do toho pěkně pršelo

# 11 | struggling with life but not really

2. května 2016 v 22:58 | S c a r s

říká se, že když se někdo netěší na jistou událost, nic od ní neočekává a nakonec bývá mile překvapen. ovšem bohužel nejsem člověk, který by to mu věřil.

Tady se ale na scéně objevuje jistý faktor, který sama nejsem schopná ovlivnit. Jsou jimi ostatní účastníci události, jimž se v mém případě podařilo dostat moje zážitky k dokonalosti. I přes přetrvávající spánkový deficit a pocit neustálého vyčerpání, jsem odhodlaná dát dohromady několik řádků, kterými se pokusím vystihnout letošní ročník Animefestu.

◄ jeden z mých posledních úlovků sobotního večera, aneb jak moje mluvená angličtina je ještě horší, než jsem si myslela. nelíbily se mi vystavené vzory, na čemž mi byl do ruky strčen deseti centimetrový štos s možnými návrh a mohla jsem vybírat. motiv s haikyuu nebyl k mání, ale Spirited Away mi to vynahradilo.

# 10 | struggling with life but not really

23. dubna 2016 v 15:34 | S c a r s

o plánech, AF a všeobecných kecech, které mám potřebu sdělit

Nedaří se mi své okolí přesvědčit, že korejské doramy jsou sice šílené, ale ne natolik, aby to byla naprostá ztráta času. V tomto bodě ale nutno podotknout, že se asi právě nenacházím v nejlepším rozpoložení, abych to byla schopná kriticky hodnotit. Koneckonců mám i dojem, že nejsem schopná aktuálně kriticky hodnotit absolutně nic a spíše přežívám na pocitu letargie.

# 09 | struggling with life but not really

11. dubna 2016 v 21:30 | S c a r s

zatímco bych měla sledovat svůj anime list s tím, které anime doukám přednostně, skončím pokaždé u drama listu s otázkou, kterou doramy bych měla začít a zabít tím naprosto všechen volný čas na minimálně následující čtyři dny. well, that's just typical.



◄ sledování Healer patřilo k jednomu z nejlépe strávených víkendů. k tomu ještě připočítám návštěvu vzdáleného příbuzenstva, menší oslava narozenin a prodloužený víkend. jednoduše top.


Ještě než nám skončila zimní anime sezóna, začala jsem se opět brodit korejskou seriálovou tvorbou. Čtyři doramy, většinou o dvaceti dílech, asi během tří týdnů, se rovnalo na moje poměry sebevraždě. To by možná samo o sobě nebylo tak překvapující, jako skutečnost, že první dorama na kterou přišlo, byla The Heirs, kde oba hlavní herce bytostně nemám ráda. I když se tomu dá jen stěží věřit, Park Shin Hye byla stravitelnější, než jsem čekala a vidět Lee Minha trpět, působilo jako naprosto dokonalá satisfakce pro moji sadistickou duši.
 
 

Reklama


......


"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © /

...