struggling with life but not really

your choice is the only answer in life.

11. prosince 2016 v 15:19 | S c a r s

Menší update o aktuálním dění, nejnovější doramách které sleduji a hudebních závislostech, na kterých momentálně ulítám. A vše hezky rozdělené.

Pamatuji si, jak mi kamarádka říkala "První týden v nové práci je nejhorší a zaručeně budeš chtít dát výpověď." Z nějakého důvodu se mě ale tahle skutečnost drží i po druhém týdnu a podle toho co jsem slyšela, hektické období asi nepřestane až do konce ledna. V podstatě to sice není tak vyhrocené, ale zvykám si až příliš pomalu a díky chřipce, co na mě leze už od poloviny týdne, dělám víc chyb, než obvykle. No není to dokonalé?

A z toho důvodu jsem se rozhodla, že si udělám radost menšími nákupy. Prvotním plánem byly nákupy na Vánoce, jelikož mi stále chybí většina dárků a po velmi neúspěšném pátku, kdy jsem lítala přes dvě hodiny po nákupních centrech a odešla jen s jednou věcí, jsem se rozhodla udělat radost i sobě. Vtipný moment začíná ale v okamžiku, kdy jsem dorazila domu a zjistila, že babičky koupila sestře to samé, co já.

smiley yoongi is life

Naštěstí jsem měla alespoň štěstí při vybrání dárku pro bratra a mamčinýho přítele, takže budu jen doufat, že dorazí včas. Ale přejděme k tomu, o čem jsem chtěla mluvit přednostně.

because love is like playing with fire.

25. listopadu 2016 v 18:31 | S c a r s

Zatímco si užívám dny volna před nástupem do nové práce, umírám bolestí jelikož si moudráky žádají pozornost. Ano, ušetřila jsem Vás výkecu nad svým psychickým stavem z této na výše stresující situace se kterou jsem se za poslední měsíc potýkala a ani s vyhlídkou stabilního zaměstnání, mě pocit nejistoty neopouští.

A bolesti zubů do toho tudíž také moc nepomáhají. Až budu na pohotovosti vyprávět jak to vyřešil můj zubař, asi je taky dost pobavím.

Doma si válím zadek už od středy, když tedy nepočítám tři hodiny čekání u doktora na vstupní prohlídku. Již tradičně se u našeho obvoďáka konal slet důchodců a čekárna tak připomínala společenskou akci.

Na druhé straně mi alespoň konečně přišli zimní boty, které jsem si před více než týdnem objednala. V objednávkovém listu ale stojí 'šněrovací holínky,' což mě značně vyvádí z míry.

why do i keep struggling?

17. listopadu 2016 v 17:51 | S c a r s

nový update o všem a ničem. v první řadě o Bangtanech, v druhé řadě o live action FULLMETAL ALCHEMIST a v neposlední řadě i o EXO. yeah, because why the hell not?!

Jenže já bych ráda mluvila i o dalších věcech a aktuálně proklínám blog za chybějící možnost tagů aka zahrnout jeden článek do více rubrik. Smutná skutečnost, se kterou se budu muset naučit žít.

Takže to opět pojmeme jako update současných slabin a pokud jste jedni z těch, kteří u mě rádi vidí Bangtany, budete asi muset sledovat každý článek bez ohledu na to, v jaké rubrice se článek pohybuje.

◄ honestly i didn't ask for this ♥

Měla bych na tumblr sledovat více k-pop blogů, jelikož mi moje dash aktuálně silně spoileruje nový díl Yuri!! on Ice, který jsem ještě neviděla a který podle všeho prosadil svůj první homo canon. There is some character development on the point. Gratuluji! Některé blogy zase řeší existenciální krize, upozorňují na nový díl 19 Days, na který čekám už věčnost, nebo řeší vybírání lokalit na dovolenou.

the greed that used to be my tool is now turning to swallow me.

6. listopadu 2016 v 17:35 | S c a r s

currently living with with four moods; i'm too old for this shit, i'm too tired for this shit, i'm too sober for this shit and i don't have time for this shit.

Padá na mě podzimní negativismus. Neřekla bych přímo deprese, ale v žádné případě se nejedná o výrazně příjemné stavy. Ke zlepšení nálady pomalu nic nepomáhá a už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděla nějakou doramu. Když nad tím tak uvažuju, možná by se to skutečně za depresi považovat dalo. Ale o tom se mi mluvit nechce.

Situace by asi nebyla tak kritický, kdybych do toho nezačala poslouchat i mixtape od Agust D, čímž mi Yoongi, aka BTS Suga velmi silně cloumá již s nadmíru pofidérním bias listem výše zmíněné skupiny, který se daří ruinovat i dalším členům mimochodem.

Právě díky Bangtanům a jejích rapper line jsem už dříve měla zájem poslechnout si jejich tvorbu, kterou separovali od aktivit skupiny jakožto celku, a tahle mixtape mě textově i hudebně zasáhla do velmi slabého místa.

struggles, real struggles. maybe. or not. who cares.

12. října 2016 v 20:04 | S c a r s

všímám si, že pokaždé když se přidá nějaký těžký nebo střední fangirl spazz ohledně kpopu, odezvu na článek ve hvězdičkovém hodnocení sráží nějaká lama. jistě nikomu nebráním v hodnocení dle vlastního uvážení, ale pasivní negativismus postrádá smysl, zvlášť když je neodůvodněný. a na důkaz toho, že mi dáváš za pravdu, nezapomeň ohodnotit i tento článek, lamo.

Jsem silně nedůtklivá a dávám to za vinu počasí (sort of). Pravděpodobně nejvhodnější čas bez výčitek oslovit tyto návštěvníky blogu, haha haha. Pochopitelně je to provokace z obou stran, protože mám tendence se ráda hádat.

But let's move on.

V poslední době sleduji hodně často reakce na korejské interprety, především od lidí, kteří o kpopu nikdy neslyšeli, nebo jen velmi málo.

Začalo to s Park Hyo Shinem a mentálním breakdownem několika náctiletých a končí to v podstatě okamžikem, kdy samotní BTS poprvé reagují na své vlastní MV Blood Sweat & Tears. Nepotřebovala jsem titulky, abych se u toho pobavila.

I ended up becoming a child who’d lost its way.

2. října 2016 v 17:07 | S c a r s

Oikawa na layoutu. Oikawa do sénatu. Oikawa for life. Je to už 84 let, kdy se tu něco podobného objevilo s Haikyuu!!. Upřímně jsem myslela, že přeháním, ale je pravdou, že tomu bude skoro rok od poslední layoutu na motivy mé bezesporu nejoblíbenější sportovní mangy. Shame on me, honestly.

A když už jsme u těch 84 let, nějak obdobně jsem měla pocit že trvají první díly Pinocchia, kterého jsem se rozhodla sledovat z nátlaku nejmenované osoby. (Den, I'm hella lookin at ya!) Bolest a utrpení mě čekalo zhruba až do sedmé, či osmé epizody, ale nakonec to potěšilo více, než bych čekala.

Zmíním se o tom určitě v přes příštím updatu, protože v tom chystaném už nebylo místo. Sleduji toho jednoduše až moc. Ale na druhé straně možná překvapím i s nějakým anime updatem, i když to je zatím ještě v nedohlednu. Podařilo se mi ale na druhé straně pohnout s Six Flying Dragons a paradoxně mě to po čtvrté epizodě dost chytlo. Uvidíme jako dlouho to vydrží, ale konečně mám naději.

on the path where you left me, I’m standing alone.

14. září 2016 v 10:07 | S c a r s

Updates, what are updates anymore? Až dokonale komické na situaci, kdy v podstatě stíháte sledovat vše, co chcete, čtete to, co chcete a posloucháte to, bez čeho nemůžete začít den je, že absolutně nestíháte dělat updaty. Logicky. Ovšem pak si představte mě, osobu, která na 90 % z toho co sleduje, čte a poslouchá, píše aktualizace. Jsem sice asi jediná, komu vadí, že nedělám drama updaty a asi se s tím budu muset naučit žít.

also this is me and it's so accurate, it hurts.

Je to týden a mě honí nutkání na sepsání dalšího trash článku o všem a vlastně ničem. Na druhé straně jsem v osobním životě udělala opět pár nepotřebných kroků kupředu a zjistila, že mi daný směr absolutně nevyhovuje. Budu asi předurčena ke strávení zbytku života po boku fiktivních postav a drahých korejských oppas.

things that makes me happy no. 1; Minseok a Joonmyun na koncertě SHINee. look at that happy child.

Kdyby to někoho zajímalo, už se pomalu připravuji na zimu. Po několika dlouhých zimách proklepaných s legínami, jsem si koupila džíny. A přitom v obchodě narazila na úžasné šedé pončo. Absolutně nezapadá to mého stylu, ale bude moje, už brzy. Navíc je září a na mě už dopadá předvánoční deprese z nákupu dárků. Možná letos skutečně přesvědčím rodinu, že nepotřebujeme materialistické věci. Let's spread some love.

without any time to think, without any emotion.

7. září 2016 v 14:31 | S c a r s

Skutečně netuším, co jsem očekávala od nového layoutu, ale mělo to mít pastelové barvy, trochu hipster nádech s nějakým pofidérním životním mottem or something (to se nakonec dostalo do záhlaví).

Když tohle v podstatě dáte dohromady, můžete si představit tvorbu korejského umělce DΞΔN, který tohle ve mě vyvolává. O tom ale až trochu později.

Včera jsem kvůli snaze o vytvoření nového layoutu nestihla i večeři a odcházela spát nejen naštvaná, protože se mi samozřejmě nepodařilo nic dostačujícího, ale i hladová (so basically double pissed off).

Dobrou zprávou je zůstává, že se mi dnešním dnem konečně podařilo něco vytvořit a můžu se na další tři týdny hodit do klidu. Špatnou zprávou pro vás je, že tím tak vznikl další naprosto nepotřebný článek. Popojeďme trochu dál, abych alespoň částečně okecala i nepodstatné, přesto ale pozitivní informace.

naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí.

4. září 2016 v 13:48 | S c a r s

Už zase přemýšlím nad nešikovným uspořádáním rubrik, nebo tedy spíše svou vlastní neschopností mít místo dvou rubrik pouze jednu. Mluvím opět o trash and thoughts a struggling with life but not really. send help.

V jedné se převážně zmiňuji o osobních věcech a v té druhé spíše o věcech, kterými jsem aktuálně posedlá. V obou případech jsou to kecy, na které je jednoduše škoda dvou rubrik. Takže je pravděpodobně brzy sjednotím; tož pro informaci (a pro můj osobní klid při rozhodování, do jaké rubriky daný článek vlastně patří, když se ve článku pokaždé zmiňuji jak o osobních věcech, tak i o těch, na kterých právě ujíždím; peace out).

Kromě bolestného návratu z dovolené do práce, který se ukázal méně stresujícím, než jsem předpokládala, jsem v podstatě dny trávila rozšiřováním obzorů u k-dramat (nothing new here, also more about that later). Nicméně tento víkend se podařilo díky rodině dostat na společenskou akci.

Šlo přesněji o Dny města Kladna, které se pořádají společné s pouťovými atrakcemi a k tomu dokonce i s doprovodným programem, zahrnujícím několik hudebních účinkujících, značně připomínající menší hudební festival. Někde tady mě velmi znatelně zasáhla skutečnost, že jsem nebyla již velmi dlouho na žádném koncertu a ta atmosféra mi hodně chybí. Z toho důvodu začínám zvažovat koncert Skillet, který se plánuje na začátek prosince, jakožto momentálně asi jedna z mála skupin, na které bych ráda na živo podívala. Ovšem si nejsem jistá, jestli po tak dlouhé době budu ochotná jít na koncert sama. Každopádně ještě uvidím, popřemýšlím.

# 13 | struggling with life but not really

22. srpna 2016 v 15:35 | S c a r s

Zkusme ignorovat skutečnost, že layout s nějakým členem EXO tu nebyl již celé dva roky (a prosím skoro přesně, dokonce jsem to zjišťovala ve svých složkách s layouty). A to že poslouchám Monster a Lotto v nekonečné smyčce určitě ještě nebude počátkem další vlny závislosti.


Ale kdyby ten Xiuminův fanart nebyl dostatečně cute, zřejmě bych dala přednost vtěsnat na layout něco/někoho jiného, což by vzhledem k závislosti na doramách nebylo vůbec těžké.

Tudíž to skutečně neznamená revival mé další k-pop éry, protože (díky bohu) jsem až přehnaně líná hledat si nové informace a to dokonce i včetně samotné hudby a všechno se tak ke mě dostává až z druhé ruky. Navíc menší hudební doporučení, které by se tu mělo objevit v několika (snad) následujících dnech opět zůstane u rocku a své volby v žádném případě nelituji.

Teď se ale pojďme podívat na události minulých dní. Moje vytoužená dovolená se nebezpečně blíží ke konci a byla poněkud hlučnější, jelikož mladší sourozenci nerozumí pojmu osobní prostor. Příště si asi plánuji naprostou izolaci od civilizace, třeba si konečně odpočinu.
 
 

Reklama




......


"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © / ©


...