struggling with life but not really

this block creates friendship through the power of time.

9. srpna 2016 v 10:07 | S c a r s

withdrawal syndrome of reply 1988 is way too huge to fight, which is reason why i changed layout again. this time it's with hyeri who played the main character and the quote is also from the show. don't judge me, please.

Navíc očekávání od doram, které mají následovat, jsou skutečně vysoká. Podle plánu jsem se pustila na white christmas, ale už asi nemůžu být více zklamaná. Ale v podstatě se dost bavím. Směji se hereckým výkonům snažící se udržet napětí, kroutím hlavou nad 'psychologickou' stránkou věci a užívám si depresivního lee soo hyuka. Jen se modlím, aby byl konec naprosto mindblowing, protože to prozatím nesahá takovému confessions ani po kotníky, které se s podobným námětem popral mnohem lépe a precizněji.

► Nicméně už ale delší dobu jsem nenapsala žádný všeobecný update a než se vrhnu na psaní souhrnu doram, které jsem poslední dobu viděla, rozhodla jsem se odlehčit atmosféru. Samotnou mě lehce děsí jak moc teď doramy cloumají mým životem a na blogu je vidět patrně nejvíce. Upřímnou soustrast?

sledování doram | co přináší a co obnáší

29. července 2016 v 11:09 | S c a r s

'Why am I doing this to myself?' je v podstatě otázka, kterou si kladu s každou novou doramou a tak mě napadlo, proč se tedy nepodívat na pár důvodů, které mě na doramách lákají, co vůbec vzbudilo můj zájem a co mi na nich nejvíce vadí. There are things that need to be said. (this is dedicated to Aya, pure and innocent soul who despises k-dramas for good reason)

Když jsem ale dávala dohromady poznámky, našla jsem až mnoho záporů z pohledu člověka, který by byl ochotný se na asijské seriály dívat skutečně kritickým okem. Ovšem mnoho těch záporů ale tvoří i určité jistoty, které u valné většiny máte a na které se dá skoro v devadesáti procentech spoléhat (řečeno z vlastní zkušenosti). Zkusím na to jít tedy trochu jinak, i přesto ale nějaké nedostatky jistě zmíním.

U doram je to v podstatě stejné jako u anime. Pokud se k němu dostanete v mladém věku, většina z nás je poté automaticky schopna brát jisté věci s velkým nadhledem a jelikož se nejedná o západní seriály, které spíše oplývají serióznějšími stránkami, je samotný nadhled vlastně i důležitou součástí starter packu pro začátečníky.
ah man, this will be hard

better off with you gone, that’s all I need.

10. července 2016 v 18:10 | S c a r s

Zjišťuji, že mám na blogu přes dvacet rubrik, ale v podstatě žádná se nehodí na články podobné tomuto, což mě dovedlo k další k další rekonstrukci, nebo spíše menšímu přesunu článků do názvem velmi příhodné rubriky trash and thoughts, jenž především spíše sloužila pro články k zamyšlení, ale k čertu s tím. Je totiž dost pravděpodobné, že tyto články budou na blogu častější.

have you heard? new series of Daiya no Ace looks bit hellish tho

Tento týden jsem konečně s velkou nechutí dokončila poslední anime z jarní sezóny, čímž bylo Koutetsujou no Kabaneri a aktuálně se nechystám začít sledovat nic dalšího. Letošní jarní sezóna mi potvrdila, že mi ongoing anime výrazně nesvědčí a pokud se do něčeho pustím, nebude to dříve než v polovině dané série. Nesmíme ovšem zapomínat na skutečnost, že momentálně ale anime vypouštím naprosto z hlavy.

born to be heroes.

26. června 2016 v 15:11 | S c a r s

Několik málo dojmů ze všeho, co jsem viděla, či četla bez podstatných spoilerů (bc basically i'm lazy to do anything better).

Jak jste si mohli všimnout se změnou layoutu, konečně ke mě dostavilo nadšení z Boku no Hero Academia. Aktuální sledování anime ve mě opět podnítilo chuť zase číst mangu a tentokrát jsem se dostala i k aktuálním kapitolám.

Moje nadšení je stále v nějaké přijatelné úrovni, i přestože Vám layout možná bude tvrdit opak. Stále si stojím za svými dojmy z prvních 57 kapitol, které jsem zveřejnila někdy v prosinci minulého roku, ale příběh se začíná značně vyvíjet a nezaostává ani vývoj charakterů, který si právě tady neskutečně užívám.

this is funny as much as this ▲ or this hq thing

Co si poslední dobou ale užívám snad ještě více, jsou pochopitelně i nově kapitoly Haikyuu!!, které si u mě stále drží pozici stálic a s nadcházejícím tréninkovým arcem, se o své místo nebude muset bát.

Je to poměrně vtipné, ale ještě po posledním zápasu jsem nabývala dojmu, jak jsou hlavní postavy silnou dvojicí, ale hned o několik málo kapitol poté mi začalo docházet, že je tu ještě velká mezera v jejich vývoji, což by se snad s příchozím arcem mělo změnit a já se upřímně nemohu dočkat, až se tak stane. Navíc nemůžu uvěřit jak velkou radost jsem měla, když se v posledních kapitolách objevil Waka a Tendou z Shiratorizawy. Čekají nás jednoduše velké věci.

# 12 | struggling with life but not really

16. června 2016 v 12:21 | S c a r s

► Let's keep it quick and preferably not depressing.



malé radosti/ 1 / gumové haribo bonbóny ke sledování shit anime / 2 / v pracovní den snaha o vaření, nebo-li těstoviny se zeleninou a sýrem / 3 / nedělní relax s kávou a jahodovým koktejlem, kdy ani nevadilo, že nám do toho pěkně pršelo

# 11 | struggling with life but not really

2. května 2016 v 22:58 | S c a r s

říká se, že když se někdo netěší na jistou událost, nic od ní neočekává a nakonec bývá mile překvapen. ovšem bohužel nejsem člověk, který by to mu věřil.

Tady se ale na scéně objevuje jistý faktor, který sama nejsem schopná ovlivnit. Jsou jimi ostatní účastníci události, jimž se v mém případě podařilo dostat moje zážitky k dokonalosti. I přes přetrvávající spánkový deficit a pocit neustálého vyčerpání, jsem odhodlaná dát dohromady několik řádků, kterými se pokusím vystihnout letošní ročník Animefestu.

◄ jeden z mých posledních úlovků sobotního večera, aneb jak moje mluvená angličtina je ještě horší, než jsem si myslela. nelíbily se mi vystavené vzory, na čemž mi byl do ruky strčen deseti centimetrový štos s možnými návrh a mohla jsem vybírat. motiv s haikyuu nebyl k mání, ale Spirited Away mi to vynahradilo.

# 10 | struggling with life but not really

23. dubna 2016 v 15:34 | S c a r s

o plánech, AF a všeobecných kecech, které mám potřebu sdělit

Nedaří se mi své okolí přesvědčit, že korejské doramy jsou sice šílené, ale ne natolik, aby to byla naprostá ztráta času. V tomto bodě ale nutno podotknout, že se asi právě nenacházím v nejlepším rozpoložení, abych to byla schopná kriticky hodnotit. Koneckonců mám i dojem, že nejsem schopná aktuálně kriticky hodnotit absolutně nic a spíše přežívám na pocitu letargie.

# 09 | struggling with life but not really

11. dubna 2016 v 21:30 | S c a r s

zatímco bych měla sledovat svůj anime list s tím, které anime doukám přednostně, skončím pokaždé u drama listu s otázkou, kterou doramy bych měla začít a zabít tím naprosto všechen volný čas na minimálně následující čtyři dny. well, that's just typical.



◄ sledování Healer patřilo k jednomu z nejlépe strávených víkendů. k tomu ještě připočítám návštěvu vzdáleného příbuzenstva, menší oslava narozenin a prodloužený víkend. jednoduše top.


Ještě než nám skončila zimní anime sezóna, začala jsem se opět brodit korejskou seriálovou tvorbou. Čtyři doramy, většinou o dvaceti dílech, asi během tří týdnů, se rovnalo na moje poměry sebevraždě. To by možná samo o sobě nebylo tak překvapující, jako skutečnost, že první dorama na kterou přišlo, byla The Heirs, kde oba hlavní herce bytostně nemám ráda. I když se tomu dá jen stěží věřit, Park Shin Hye byla stravitelnější, než jsem čekala a vidět Lee Minha trpět, působilo jako naprosto dokonalá satisfakce pro moji sadistickou duši.

# 08 | struggling with life but not really

15. března 2016 v 7:29 | S c a r s

Moje nadšení z Boku dake ga Inai Machi došlo do takové fáze, že jsem se o ději asi před čtrnácti dny, při jedné hodině doučování matematiky, o tom anime zmínila svému třináctiletému bratrovi. Šok přišel asi o týden později, kdy požadoval stažení tohoto anime, i přestože nikdy žádné neviděl.

I have no excuse


Aktuálně už to v anime dohnal na ongoingy a mezi tím viděl i obě série Tokyo Ghoul. V případě druhého anime Vám asi bude jasné, že jsem v tomto případě neposkytla doporučení, ale sám si ho Shirai našel. V plánu má teď dokonce i Death Note. Vše ale bez mojí pomoci a chodí za mnou pouze pro dodatečné reference.

Nicméně bod zlomu přišel minulý čtvrtek, kdy jsem dostala solidní záchvat smíchu při posledním odvysílaném dílu výše zmíněného Boku dake ga Inai Machi, jelikož se konečně prozradil vrah. Přeskočme moje teorie a dohadování s bratrem o tom, kdo to bude, jelikož těm pozornějším, to začne být jasné už po druhém díle. Každopádně jsme to ještě stále nevěděli jistě a když jsem přišla v ten čtvrtek za bratrem, s naprosto hysterickým smíchem a "Měla jsem pravdu," bratr odložil veškerá anime se slovy, že nechce dopadnout jako já.

Thanks bro, I really appreciate it.

Posuňme se dál. Již druhý víkend jsem se přesvědčila o tom, že moje produktivita se cíleně projeví až zhruba okolo desáté večer v neděli, kdy v podstatě už není čas absolutně na nic. Tento víkend to byl layout a minulý zase rádoby review na Osomatsu-san.

# 07 | struggling with life but not really

26. února 2016 v 23:04 | S c a r s

Minulý víkend začal naprosto skvěle. Po několika marných pokusech se mi podařilo vytvoření layoutu, se kterým jsem byla velmi spokojená. Ano, vytvoření layoutu je skutečně věc, kterou s radostí zahrnu do obsahu rubriky struggling with life but not really aka malá potěšení všedních dnů, protože fuck yeah, zase jsem jednou zvítězila nad photoshopem.

► pokemon zodiac is cool, mrkněte na další

Při nedávné rekonstrukci jsem do této rubriky přidala i tři vzpomínkové články na koncerty a to Billy Talent, Papa Roach a Silverstein. Je to docela zvláštní, ale koncerty v roce 2009-2010 byly velmi pravidelnými highlighty každého měsíce, ale na tuhle skutečnost postupem času zapomínám a pak narážím na články s těmito a mnoho dalšími koncertními událostmi a padá otázka "Já jsem vážně byla na Zebrehead? Jako fakt? A kdo jsou sakra Yashin?" Nicméně kdyby to někoho zajímalo, v rubrice aktuálně najdete zhruba jedenáct koncertních článků (ovšem za kvalitu neručím, like hell nope ha ha ha).

Ok, ale vraťme se opět k začátku minulého víkendu.
 
 

Reklama




......


"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © / ©


...