struggling with life but not really

30 day challenge "to make myself feel better"

22. července 2015 v 9:24 | S c a r s

Není to možná ani tak challenge, jako spíš projekt a zároveň forma terapie. Není to zaručený recept na štěstí. Možná jde jen pouhou iluzi. Něco, co mě napadlo při dělání večeře, když jsem se ztratila v myšlenkách nad tím, jak by bylo fajn mít víc klidných momentů, jako právě tehdy, když jsem připravovala jídlo.

idk everything felt somehow empty

Měla jsem pocit, že jsem se dobrovolně nechala pohlcovat negativismem a dalšími špatnými vlastnostmi. Also this. A dost možná to bylo i tím, že jsem nebyla schopná uvažovat jinak. A chtěla jsem to změnit. Začala jsem se učit myslet více pozitivně, i když změnit způsob myšlení není tak snadné, jako jiné. A tak jsem se pokusila okořenit svůj život - o pozitivismus. Jak to dopadlo se můžete přesvědčit v celém článku. Zároveň to také fungovalo jako menší detox od blogu a asi v půlce jsem si říkala, že to nedám.

i've seen it all nothing shocks me anymore.

6. června 2015 v 21:35 | S c a r s
Kopu se ke změnám. Na blogu to pochopitelně není vidět a chytám mírné deprese, že je už červen. Stíháte to někdo? Pokud vás nebaví číst žvanění o mém osobním životě, či nesouvislý textu, který v místech nedává smysl, nebo vám k pochopení chybí několik poznatků, tenhle článek bude lepší vynechat. Nedávno jsem oslavila narozeniny //v březnu// a mám pocit, že to bylo sotva před týdnem. Za tu dobu, ale pociťuju několik změn a u dalších několika jsem byla strůjcem. Jak jedna skvělá osoba řekla, hodila jsem ručník do ringu a v práci podepsala osvobozující papíry. Prosím, neptejte se mě proč a jestli jsem si našla už jinou otrokařinu. Just nope.

Oddychla jsem si ale. A sadistické srdéčko tiše zaplesalo, když vedoucí, ehm, málem dostal infarkt. Znáte to, nikomu nepřejete nic zlého, ale---hele najednou se blíží autobus. I když jsem udělala čáru za jednou etapou trvající dva roky, cítím se poněkud slabě v kolenou. Kdo by totiž čekal, že to tahle dopadne?! Přijde mi, že se všechno sesypalo jako lavina. Jak rychle se budu schopná vyškrábat na povrch, nebo jestli se vůbec, je už jenom na mě. V těchto situací se ale nikdy nezachovám chytře a odříznu přitom hned několik lidí. Vím, že na všechno jdu špatně, ale uvědomuju si to až pozdě. Celý můj přístup je špatně a řeším to odstupem. Potřebuju to všechno strávit, obrátit pozornost jinak.

if i fail trying, it’s better than not trying, isn’t it?

19. května 2015 v 22:35 | S c a r s
His face is porn, thank you very much! (please don't mind me, it will pass) Víte co jsem chtěla udělat minulý týden? Objednat si dvě nové mangy od Yonedy-sensei. A víte co se stalo? Zase posunuly vydání o dva měsíce. Fuck you! A tak jsem začala prolézat ebay, protože držet peníze na PayPalu dva měsíce je přece nesmysl (haha, what a bullshit, just another reason to spend it; nevermind). K mé smůle tohle na ebayi nikdo neprodává, ani nedraží v aukci. Měli by konečně šoupnout distribuci klonů na trh s bílým masem, už mě fakt nebaví čekat. Also please meet my current celebrity crush.

Anyway, co jsem si pěkného pořídila za těch něco málo peněz? S překvapením jsem zjistila, že na PayPalu mu od posledního nákupu zbyly tři stovky, takže jsem nažhavila připojení - a koupila si další kryt na telefon (je odpornej, růžovej a praštenej). Pak sadu hůlek, protože je nutně potřebuju nové a jsem líná je kupovat v krámě (fuck the logic really) a v neposlední řadě jsem si koupila hodinky s kočkou za osm pětek :D Ještě teď se tomu směju. Nemám tušení jestli přijdou legit hodinky, ale za těch osm pětek mi to stálo :D

they said one-word tag but i said no

7. února 2015 v 12:32 | S c a r s

Oukej, držet se jednoho slova je nemožný! Jen abyste věděli :D Ještě než jsem stačila dokončit jeden článek, už přišla další nominace :D Co si z podobných věcí pamatuju, člověk vyplňuje pouze zadané otázky poslední osoby, i když obě předchozí slečny odpovídaly i na otázky předešlých účastníků a do toho už se mi nechtělo. Takže přidávám svojí sadu otázek a zadané otázky od Mizu a Saki :D

6 pic challenge | let's do this.

30. září 2014 v 22:36 | S c a r s
(via luczaida)

Okay, I'm going to do this! Dostala jsem svolení od velké luczaidy, že se má maličkost může zúčastnit nové challenge, kterou zveřejnila na svém blogu. V podstatě si sami vybere témata a na něj poté uděláte jednoduchý šesti-obrázkový edit. Nejsou zde žádná pravidla a jedinou podmínkou je udělat edit ze šesti obrázků, které budou tvořit dané téma a tím to hasne. Hned jakmile jsem na článek narazila, začaly mě napadat témata a tak nějak jsem do toho prostě musela jít. Sama jsem zvědavá, jak se poperu se svými tématy :D Nemám ani jeden přednastavený edit, ale prostě jdu do toho! :D A je dost možné, že budu další témata i přidávat.

témata najdete pod perexem.

maybe it's time I cut the cord.

29. června 2014 v 14:04 | S c a r s
Děkuju všem, co zanechali komentář u článku o aktuální fandomové situaci v EXO. Měla jsem v plánu se k nim nějak vyjádřit, ale nakonec jich bylo tolik, že jsem se k tomu bohužel nedostala. Většina z nás tuto situaci vidí stejně jako já, což jsem už zmínila i v samotném článku. Na jednu stranu mě potěšilo, že nejsem sama v tom, jak mi celá záležitost jeví a že jste se podělili o vlastní názory.

Na druhé straně se zase objevila na netu informace o Krisově pobytu v Praze, v rámci natáčení jeho nového projektu. Bylo asi hloupé předpokládat, že mu naše česká populace dá pokoj, ale zřejmě jsem v nás věřila až moc. A pro takové mám jedinou zprávu. Pokud si skutečně myslíte, že je nahánění Krise tou nejlepší možností, ať už z něj tahat informace o jeho odchodu z EXO, nebo mu jen popřát hodně štěstí, tak se nad tím zkuste ještě jednou zamyslet. Ohánějí se argumenty, že nejsou sasaeng fans, kteří by kempily u něj před hotelem, ale beztak se vydají už po několikáté do centra, jen aby se ho pokusily najít. Well, fuck you all.

Co vás tedy tak odlišuje od sasaeng fans, když v případě něuspěchu, to jdete zkusit znova, jen proto abyste uspěli a dosáhli svého, místo abyste mu dali pokoj? S těmi, co jsem mluvila, byla celá konverzace velice plodná, i když s pytlem hnoje, bych zřejmě polemizovala o smyslu života mnohem lépe. Stejně jako já jim nedokážu vysvětlit, proč je celá tahle skutečnost na hlavu, oni nedokážou pochopit, proč je to špatně. Je to evidentně něco, co jim prostě nevysvětlíte a co se ani nesnaží pochopit.

o aktuální situaci v EXO a pocitu, jak jde tenhle fandom už od začátku do prdele

21. června 2014 v 12:24 | S c a r s

throwback | let's try honesty for once.

29. srpna 2013 v 15:14 | S c a r s
Go on, crush me like flower rusted from a rain. Chytám neskutečné vlny nostalgie. Na 8tracks jsem našla tzv. throwbacks, které vesměs obsahují písničky z počátku roku 2000 až do nějakých deset let poté. Je až neskutečný, co se mnou ty písničky dělají. A víte, co jsem zjistila? Hodně lidí, kteří teď poslouchají k-pop, začínalo na rockových, či punkových kapelách. Co nás od chlapů s tetováním, suverénním vystupováním a energickými show dožene k asijským boybandům s tanečními choreografiemi a notnou dávkou make-upu na obličeji? The fuck would I know. Možná je chuť trochu pozměnit styl hudby, možná nás jen zaujme jiná scéna a celkový pocit z toho.

Většina z nás nešáhne na americký pop, ani kdybyste nám zaplatili, ale o tom korejském, jsme schopni mluvit hodiny (a to doslova!). Je to úplně nový, neprozkoumaný svět plný možností, protože ghei interakce jsou v popisu práce a Korejci ví, jak vydělat peníze. To ale není důvod, proč se obtěžuji s tímto článkem. V k-pop fandomu se orientuju zhruba více než rok (a byl to vážně hodně plodný rok! dokonce ze mě i vymámili prachy za cdéčka, a to si nic takovýho většinou nekupuju) a i přestože se tam stále něco děje, čas od času docházím do bodu, kdy si říkám what am I even doing here? a pustím si rock nebo hardcore, protože moje frustrované srdce to prostě potřebuje.

K-pop mám hodně zákoutí a někdy to unavuje. A tehdy já otevírám svou hudební knihovničku a sahám po zaručeném léku. Jména kapel se většinou mění, ale mí kanadští velikáni mají své pomyslné první místo na žebříčku stále. Když je po dlouhé době zase poslouchám, ten pocit z poslechu mi vždycky vyrazí dech. Jako kdybyste si uvědomili, že vám něco hrozně scházelo až v okamžiku, kdy to opět naleznete. Většinou je to sice naopak, ale myslím, že si rozumíme.

party hard | o tom jak je být 'asociální hovado' vlastně fajn.

4. července 2013 v 18:39 | S c a r s

Minulý víkend jsem se účastnila jedné vesnické akce a malým koncertem none-name skupiny tvořící partou pánů po čtyřicítce a bandou vesnických štangastů, jenž se nalívali pitím už od dobrých tří odpoledne. Akce byla organizovaná členem naší rodiny a tak se zbytek zbalil a dovalil se na místo konání, abychom si užili malý family gathering. Už dřív jsem měla možnost se podívat do pražských klubů a vidět, jak tamní atmoséra vypadá a i přestože se v mnoha ohledech nedá srovnávat, došla jsem k závěru, že ze mě party animal asi nikdy nebude.

Dostala jsem do žaludku panáka griotky, Morgana (čistýho a poté i s kolou) a jednu malou jedenáctku a s hnusem se odploužila někam mimo centrum dění. O dva roky mladší klučina, kterému nebylo ještě ani osmnáct se vypil z podoby dřív, než odbila jedenáctá hodina a mě na tom obrázku hodně věcí z nechutilo. Několikrát jsem byla vyzvaná k tanci o týpka dvakrát starší, než jsem sama a to dokonce i se souhlasem svého tatínka a v tu chvíli jsem už myslela, že budu vraždit. Na druhou stranu mému rodičovi bylo zřejmě jasné, že mě na parket jen tak nedostanou.

darlings | žebrovník waltlův

5. března 2013 v 12:00 | S c a r s

Nová rubrika trash and thoughts. | Už hrozně dlouho jsem nic nefotila a dávám to za vinu baterii, které se není sama od sebe schopná dobít a i samotnému foťáku, který pokaždé trucuje na dně šuplíku. Dvě následující fotky jsem lehce upravila a zaostřila, ale jejich kvalita je i tak příšerná. Tady teď ani nejde ani tak o samotné fotografie jako spíš o mé miláčky, o kterých jsem se tuším ještě za svou blogovou historii vůbec nezmínila - shame on me.

Mé tři drahé krokodýlky (jak jim s oblibou všichni v rodině říkáme) máme už zhruba deset let. Pokud se nepletu tak jsem je dostala k narozeninám od máminýho přítele a absolutně nevím jak se to stalo, protože si nevybavuju, že nějaký podobný zvíře chtěla. Bylo to slizký, nechutný a ten pocit když jste to vzali do ruky - ugh, bleh. Ale jak šel čas, přestávala jsem se jich štítit a teď na svoje zlatíčka nenechám šáhnout.
 
 

Reklama


TOPlist
Follow on Bloglovin

s o u r c e © / ©


.