struggling with life but not really

# 02 | struggling with life but not really

24. srpna 2015 v 13:15 | S c a r s

h e y ;

máte se? Dneska to bude něco málo o výletění (sort of) a Natsuconu 2015.
Tři poslední víkendy byly jedny skutečně nejlepších. Užívám si zaslouženého volna a při té příležitosti jsem konečně měla možnost se podívat i za babičkou a tetou do jižních Čech. Po několika dlouhých letech jsem se konečně namočila v bazénu a můžu vám jen doporučit ležet na lehátku, pořád v bazénu, okolo desáté večer a koukat na hvězdy. Dlouho si nepamatuju, že by mi bylo takhle fajn, takže jsem to v podstatě provozovala každý večer přes celý víkend. Na druhé straně musím říct, že jsem si to skutečně zasloužila, jelikož páteční tříhodinová cesta vlakem, v tom největším horku a ve vlaku bez klimatizace, mě naprosto oddělala. Celý víkend byl ale perfektní balzám na duši a ještě k tomu s rodinou.

# 01 | struggling with life but not really

3. srpna 2015 v 21:18 | S c a r s

aneb o tom, jak se mám fajn. also do you ever stop and
realize that the average person doesn't know what a ship is or what canon means?

Dnes jsem byla rádoby produktivní. Nejenže jsem aktivně přispívala v domácích prací (a oddělala si kompletně nalakované nehty, duh), ale po asi po roce jsem se rozhodla jít ke kadeřnici. Těším se na to dva měsíce. A pokaždé, když k ni někdo z naší rodiny jde, vypráví jí, jak nejsem schopná kvůli práci se k ní dostat. A to se teď mělo změnit. Hahaha. Natěšená jsem vyrazila, jen abych se do půl hodiny opět vrátila domu, protože fuck yeah, kadeřnice má dovolenou přes celý srpen. A víte, kdo chtěl spáchat sebevraždu? Nevermind.

Ale popojedem. Udělala jsem si radost a ze zavvi si objednala The Girl Who Leapt Through Time a The Last Samurai. Dávám to za vinnu těm nepotřebným penězům na PayPalu, které tam přece nemůžu nechat ležet. Do you feel me, right?! Anyway, už to dorazilo a leží to založené v poličce ještě s originální fólií. To mi připomnělo, že jsem si nedávno z práce přinesla nejnovějšího X-Mena v prodloužené verzi, Piano a ještě asi dva filmy, které u mě nepochodily jinak. Koukám furt na anime a film vyloženě už jen kupuju aby se na ně prášilo. Fuck the logic.

30 day challenge "to make myself feel better"

22. července 2015 v 9:24 | S c a r s

Není to možná ani tak challenge, jako spíš projekt a zároveň forma terapie. Není to zaručený recept na štěstí. Možná jde jen pouhou iluzi. Něco, co mě napadlo při dělání večeře, když jsem se ztratila v myšlenkách nad tím, jak by bylo fajn mít víc klidných momentů, jako právě tehdy, když jsem připravovala jídlo.

idk everything felt somehow empty

Měla jsem pocit, že jsem se dobrovolně nechala pohlcovat negativismem a dalšími špatnými vlastnostmi. Also this. A dost možná to bylo i tím, že jsem nebyla schopná uvažovat jinak. A chtěla jsem to změnit. Začala jsem se učit myslet více pozitivně, i když změnit způsob myšlení není tak snadné, jako jiné. A tak jsem se pokusila okořenit svůj život - o pozitivismus. Jak to dopadlo se můžete přesvědčit v celém článku. Zároveň to také fungovalo jako menší detox od blogu a asi v půlce jsem si říkala, že to nedám.

i've seen it all nothing shocks me anymore.

6. června 2015 v 21:35 | S c a r s
Kopu se ke změnám. Na blogu to pochopitelně není vidět a chytám mírné deprese, že je už červen. Stíháte to někdo? Pokud vás nebaví číst žvanění o mém osobním životě, či nesouvislý textu, který v místech nedává smysl, nebo vám k pochopení chybí několik poznatků, tenhle článek bude lepší vynechat. Nedávno jsem oslavila narozeniny //v březnu// a mám pocit, že to bylo sotva před týdnem. Za tu dobu, ale pociťuju několik změn a u dalších několika jsem byla strůjcem. Jak jedna skvělá osoba řekla, hodila jsem ručník do ringu a v práci podepsala osvobozující papíry. Prosím, neptejte se mě proč a jestli jsem si našla už jinou otrokařinu. Just nope.

Oddychla jsem si ale. A sadistické srdéčko tiše zaplesalo, když vedoucí, ehm, málem dostal infarkt. Znáte to, nikomu nepřejete nic zlého, ale---hele najednou se blíží autobus. I když jsem udělala čáru za jednou etapou trvající dva roky, cítím se poněkud slabě v kolenou. Kdo by totiž čekal, že to tahle dopadne?! Přijde mi, že se všechno sesypalo jako lavina. Jak rychle se budu schopná vyškrábat na povrch, nebo jestli se vůbec, je už jenom na mě. V těchto situací se ale nikdy nezachovám chytře a odříznu přitom hned několik lidí. Vím, že na všechno jdu špatně, ale uvědomuju si to až pozdě. Celý můj přístup je špatně a řeším to odstupem. Potřebuju to všechno strávit, obrátit pozornost jinak.

if i fail trying, it’s better than not trying, isn’t it?

19. května 2015 v 22:35 | S c a r s
His face is porn, thank you very much! (please don't mind me, it will pass) Víte co jsem chtěla udělat minulý týden? Objednat si dvě nové mangy od Yonedy-sensei. A víte co se stalo? Zase posunuly vydání o dva měsíce. Fuck you! A tak jsem začala prolézat ebay, protože držet peníze na PayPalu dva měsíce je přece nesmysl (haha, what a bullshit, just another reason to spend it; nevermind). K mé smůle tohle na ebayi nikdo neprodává, ani nedraží v aukci. Měli by konečně šoupnout distribuci klonů na trh s bílým masem, už mě fakt nebaví čekat. Also please meet my current celebrity crush.

Anyway, co jsem si pěkného pořídila za těch něco málo peněz? S překvapením jsem zjistila, že na PayPalu mu od posledního nákupu zbyly tři stovky, takže jsem nažhavila připojení - a koupila si další kryt na telefon (je odpornej, růžovej a praštenej). Pak sadu hůlek, protože je nutně potřebuju nové a jsem líná je kupovat v krámě (fuck the logic really) a v neposlední řadě jsem si koupila hodinky s kočkou za osm pětek :D Ještě teď se tomu směju. Nemám tušení jestli přijdou legit hodinky, ale za těch osm pětek mi to stálo :D

they said one-word tag but i said no

7. února 2015 v 12:32 | S c a r s

Oukej, držet se jednoho slova je nemožný! Jen abyste věděli :D Ještě než jsem stačila dokončit jeden článek, už přišla další nominace :D Co si z podobných věcí pamatuju, člověk vyplňuje pouze zadané otázky poslední osoby, i když obě předchozí slečny odpovídaly i na otázky předešlých účastníků a do toho už se mi nechtělo. Takže přidávám svojí sadu otázek a zadané otázky od Mizu a Saki :D

6 pic challenge | let's do this.

30. září 2014 v 22:36 | S c a r s
(via luczaida)

Okay, I'm going to do this! Dostala jsem svolení od velké luczaidy, že se má maličkost může zúčastnit nové challenge, kterou zveřejnila na svém blogu. V podstatě si sami vybere témata a na něj poté uděláte jednoduchý šesti-obrázkový edit. Nejsou zde žádná pravidla a jedinou podmínkou je udělat edit ze šesti obrázků, které budou tvořit dané téma a tím to hasne. Hned jakmile jsem na článek narazila, začaly mě napadat témata a tak nějak jsem do toho prostě musela jít. Sama jsem zvědavá, jak se poperu se svými tématy :D Nemám ani jeden přednastavený edit, ale prostě jdu do toho! :D A je dost možné, že budu další témata i přidávat.

témata najdete pod perexem.

maybe it's time I cut the cord.

29. června 2014 v 14:04 | S c a r s
Děkuju všem, co zanechali komentář u článku o aktuální fandomové situaci v EXO. Měla jsem v plánu se k nim nějak vyjádřit, ale nakonec jich bylo tolik, že jsem se k tomu bohužel nedostala. Většina z nás tuto situaci vidí stejně jako já, což jsem už zmínila i v samotném článku. Na jednu stranu mě potěšilo, že nejsem sama v tom, jak mi celá záležitost jeví a že jste se podělili o vlastní názory.

Na druhé straně se zase objevila na netu informace o Krisově pobytu v Praze, v rámci natáčení jeho nového projektu. Bylo asi hloupé předpokládat, že mu naše česká populace dá pokoj, ale zřejmě jsem v nás věřila až moc. A pro takové mám jedinou zprávu. Pokud si skutečně myslíte, že je nahánění Krise tou nejlepší možností, ať už z něj tahat informace o jeho odchodu z EXO, nebo mu jen popřát hodně štěstí, tak se nad tím zkuste ještě jednou zamyslet. Ohánějí se argumenty, že nejsou sasaeng fans, kteří by kempily u něj před hotelem, ale beztak se vydají už po několikáté do centra, jen aby se ho pokusily najít. Well, fuck you all.

Co vás tedy tak odlišuje od sasaeng fans, když v případě něuspěchu, to jdete zkusit znova, jen proto abyste uspěli a dosáhli svého, místo abyste mu dali pokoj? S těmi, co jsem mluvila, byla celá konverzace velice plodná, i když s pytlem hnoje, bych zřejmě polemizovala o smyslu života mnohem lépe. Stejně jako já jim nedokážu vysvětlit, proč je celá tahle skutečnost na hlavu, oni nedokážou pochopit, proč je to špatně. Je to evidentně něco, co jim prostě nevysvětlíte a co se ani nesnaží pochopit.

o aktuální situaci v EXO a pocitu, jak jde tenhle fandom už od začátku do prdele

21. června 2014 v 12:24 | S c a r s

throwback | let's try honesty for once.

29. srpna 2013 v 15:14 | S c a r s
Go on, crush me like flower rusted from a rain. Chytám neskutečné vlny nostalgie. Na 8tracks jsem našla tzv. throwbacks, které vesměs obsahují písničky z počátku roku 2000 až do nějakých deset let poté. Je až neskutečný, co se mnou ty písničky dělají. A víte, co jsem zjistila? Hodně lidí, kteří teď poslouchají k-pop, začínalo na rockových, či punkových kapelách. Co nás od chlapů s tetováním, suverénním vystupováním a energickými show dožene k asijským boybandům s tanečními choreografiemi a notnou dávkou make-upu na obličeji? The fuck would I know. Možná je chuť trochu pozměnit styl hudby, možná nás jen zaujme jiná scéna a celkový pocit z toho.

Většina z nás nešáhne na americký pop, ani kdybyste nám zaplatili, ale o tom korejském, jsme schopni mluvit hodiny (a to doslova!). Je to úplně nový, neprozkoumaný svět plný možností, protože ghei interakce jsou v popisu práce a Korejci ví, jak vydělat peníze. To ale není důvod, proč se obtěžuji s tímto článkem. V k-pop fandomu se orientuju zhruba více než rok (a byl to vážně hodně plodný rok! dokonce ze mě i vymámili prachy za cdéčka, a to si nic takovýho většinou nekupuju) a i přestože se tam stále něco děje, čas od času docházím do bodu, kdy si říkám what am I even doing here? a pustím si rock nebo hardcore, protože moje frustrované srdce to prostě potřebuje.

K-pop mám hodně zákoutí a někdy to unavuje. A tehdy já otevírám svou hudební knihovničku a sahám po zaručeném léku. Jména kapel se většinou mění, ale mí kanadští velikáni mají své pomyslné první místo na žebříčku stále. Když je po dlouhé době zase poslouchám, ten pocit z poslechu mi vždycky vyrazí dech. Jako kdybyste si uvědomili, že vám něco hrozně scházelo až v okamžiku, kdy to opět naleznete. Většinou je to sice naopak, ale myslím, že si rozumíme.
 
 

Reklama

Follow on Bloglovins o u r c e © / ©


.