struggling with life but not really

o aktuální situaci v EXO a pocitu, jak jde tenhle fandom už od začátku do prdele

21. června 2014 v 12:24 | S c a r s

throwback | let's try honesty for once.

29. srpna 2013 v 15:14 | S c a r s
Go on, crush me like flower rusted from a rain. Chytám neskutečné vlny nostalgie. Na 8tracks jsem našla tzv. throwbacks, které vesměs obsahují písničky z počátku roku 2000 až do nějakých deset let poté. Je až neskutečný, co se mnou ty písničky dělají. A víte, co jsem zjistila? Hodně lidí, kteří teď poslouchají k-pop, začínalo na rockových, či punkových kapelách. Co nás od chlapů s tetováním, suverénním vystupováním a energickými show dožene k asijským boybandům s tanečními choreografiemi a notnou dávkou make-upu na obličeji? The fuck would I know. Možná je chuť trochu pozměnit styl hudby, možná nás jen zaujme jiná scéna a celkový pocit z toho.

Většina z nás nešáhne na americký pop, ani kdybyste nám zaplatili, ale o tom korejském, jsme schopni mluvit hodiny (a to doslova!). Je to úplně nový, neprozkoumaný svět plný možností, protože ghei interakce jsou v popisu práce a Korejci ví, jak vydělat peníze. To ale není důvod, proč se obtěžuji s tímto článkem. V k-pop fandomu se orientuju zhruba více než rok (a byl to vážně hodně plodný rok! dokonce ze mě i vymámili prachy za cdéčka, a to si nic takovýho většinou nekupuju) a i přestože se tam stále něco děje, čas od času docházím do bodu, kdy si říkám what am I even doing here? a pustím si rock nebo hardcore, protože moje frustrované srdce to prostě potřebuje.

K-pop mám hodně zákoutí a někdy to unavuje. A tehdy já otevírám svou hudební knihovničku a sahám po zaručeném léku. Jména kapel se většinou mění, ale mí kanadští velikáni mají své pomyslné první místo na žebříčku stále. Když je po dlouhé době zase poslouchám, ten pocit z poslechu mi vždycky vyrazí dech. Jako kdybyste si uvědomili, že vám něco hrozně scházelo až v okamžiku, kdy to opět naleznete. Většinou je to sice naopak, ale myslím, že si rozumíme.

party hard | o tom jak je být 'asociální hovado' vlastně fajn.

4. července 2013 v 18:39 | S c a r s

Minulý víkend jsem se účastnila jedné vesnické akce a malým koncertem none-name skupiny tvořící partou pánů po čtyřicítce a bandou vesnických štangastů, jenž se nalívali pitím už od dobrých tří odpoledne. Akce byla organizovaná členem naší rodiny a tak se zbytek zbalil a dovalil se na místo konání, abychom si užili malý family gathering. Už dřív jsem měla možnost se podívat do pražských klubů a vidět, jak tamní atmoséra vypadá a i přestože se v mnoha ohledech nedá srovnávat, došla jsem k závěru, že ze mě party animal asi nikdy nebude.

Dostala jsem do žaludku panáka griotky, Morgana (čistýho a poté i s kolou) a jednu malou jedenáctku a s hnusem se odploužila někam mimo centrum dění. O dva roky mladší klučina, kterému nebylo ještě ani osmnáct se vypil z podoby dřív, než odbila jedenáctá hodina a mě na tom obrázku hodně věcí z nechutilo. Několikrát jsem byla vyzvaná k tanci o týpka dvakrát starší, než jsem sama a to dokonce i se souhlasem svého tatínka a v tu chvíli jsem už myslela, že budu vraždit. Na druhou stranu mému rodičovi bylo zřejmě jasné, že mě na parket jen tak nedostanou.

darlings | žebrovník waltlův

5. března 2013 v 12:00 | S c a r s

Nová rubrika trash and thoughts. | Už hrozně dlouho jsem nic nefotila a dávám to za vinu baterii, které se není sama od sebe schopná dobít a i samotnému foťáku, který pokaždé trucuje na dně šuplíku. Dvě následující fotky jsem lehce upravila a zaostřila, ale jejich kvalita je i tak příšerná. Tady teď ani nejde ani tak o samotné fotografie jako spíš o mé miláčky, o kterých jsem se tuším ještě za svou blogovou historii vůbec nezmínila - shame on me.

Mé tři drahé krokodýlky (jak jim s oblibou všichni v rodině říkáme) máme už zhruba deset let. Pokud se nepletu tak jsem je dostala k narozeninám od máminýho přítele a absolutně nevím jak se to stalo, protože si nevybavuju, že nějaký podobný zvíře chtěla. Bylo to slizký, nechutný a ten pocit když jste to vzali do ruky - ugh, bleh. Ale jak šel čas, přestávala jsem se jich štítit a teď na svoje zlatíčka nenechám šáhnout.

můj podivný pohled na k-pop.

7. srpna 2012 v 17:11 | S c a r s
I'm seriously fucked up! Tenhle článek měl být jako moje vysvětlení proč jsem se dala na k-pop a co všechno mě k tomu přivedlo a možná i tímto článkem na něj přivést nějaké další lidi, ale jakmile jsem začala psát o fandomech zvrhlo se to v jeden velkej negativismus a ta pozitivní část najednou ztratila smysl i když jsem se to snažila vykompenzovat. Mno uvidíme, každopádně kdo se do článku pustí, určitě se nebojte vyjádřit vlastní názor na věc :) (ehm, dlouhý články už nikdy víc, fakt na to nemám :D)

Začíná to být asi už hodně špatné znamení, když osoba poslouchající výhradně rock píše článek všeobecně o popu, ale i to má svě opodstatnění. Hodně lidí se na mě kouká skrz prsty kvůli tomu, že jsem začala poslouchat k-pop, a nevím jestli je to kvůli rasové předsudkům, nebo jde jen vyloženě o názor na pop; nebo taky obojí. Ovšem víte co je nejvtipnější? Člověk, který nade mnou krotil hlavou, se po poslechu jedné pisničky vcelku zarazil a donutil mě, abych na své přehrávači zmáčkla replay a to už ani nemluvím o tom, jak ten samý člověk o pár dní potom nakazil i svou drahou polovičku, která výhradně poslouchala Rytmuse. Ach ta ironie.

Takže ano, předsudky. fuck you all for that. Když jsem přišla do styku s k-popem, kromě mé, tehdy ještě malé slabosti pro Asity, jsem si zamilovala především taneční choreografie ke každé písni, což je prakticky věc, které se v popu už skoro nevyskutuje a dost možná vymřela společně s Backstreet Boys. V první chvíli se mi tak nelíbila písnička, ale jako spíš sledovat deset mladých kluků tančit stejné pohyby, což bylo jednoduše k nezaplacení. Navíc k tomu také hodně přispěli lidé zde na blogu a jim bych za to také mohla poděkovat. První na talíři jsem měla Big Bang a i přetože klip k Fantastic Baby je jedna z nejbizardnějších věcí, se kterými jsem přišla do styku, hned na první poslech mě zaujal Daesungův vysoký hlas (i kromě jeho dost vypracované postavy) a v neposlední řadě i TOP, jeho úžasně tyrkysové vlasy a hluboký hlas.

Green Day & Billy Talent [29/06/2010]

26. června 2012 v 11:49 | S c a r s
Nejde to. Zase to nejde! Můžu vám říct to co jsem viděla, ale jak sakra co nejpřesněji popsat to co jsem cítila? Tu neuvěřitelnou atmosféru, to nepopsatelný štěstí a neskutečnej nával energie jen při pohledu na NĚJ! A to jsem se s ním ještě stačila i "pohádat" :D Mno ale neřešte. Všechny ty nepodstatné detaily, bez kterých bych nebyla najdete na CC.

Velmi, ale velmi podrobně popsané :D

BILLY TALENT [10/06/2012]

11. června 2012 v 14:19 | S c a r s
OH. MY. GOD! Ještě teď se při vzpomínce na včerejší večer klepu! :D

Jsme buď banda ignorantů, nebo jsme jen nesmírně loajální - mno podle toho z jakého úhlu se na to budete dívat. Obě předkapely, jak Plus Mínus, tak i Atlas Loosing Grip jsem dost solidně zazdili, spíš jen z faktu, že je nikdo skoro neznal, a většina ani neměla chuť je poznat. Všichni jsme totiž čekali jedině na Billy Talent, a to co přišlo po jejich nástupu na stage, byla divočina! Zpěvák Atlas Looging Grip se i nesměle zeptal, jestli mohou přijet do Prahy znova, a jelikož mi jich bylo trochu líto, zařvala jsem že ano, ovšem pod jednou podmínkou - už nesmí přijet s Talentama :D I'm mean and I know it. Jejich kytarista docela pobavil, když si cca v půlce setu všiml, že má rozeplej podklopec :D Jejich basák taky poslal do publika srdíčka, a mě v tu chvíli probleskou hlavou, že bych mohla zařvat "saranghaeyo", ale pak mi došlo, že nejsem na korejským koncertě, a na pódiu nestojí Yesung! Fuck that! nevermind :D

Zebrahead [15/04/2010]

9. června 2012 v 19:39 | S c a r s

Kdyby jste se mě včera po koncertu zeptali jaký to bylo, asi bych vám toho moc neřekla. Byla sem naprosto zničená a šíleně utahaná! Ty koncerty jsou svým způsobem i taková forma mučení. Masa lidí co do sebe naráží, plus v místech dost děsnej zvuk, navíc šílený vedro a nedostatek vody. Ale co, DALA BYCH SI TO ZNOVA :D

A Day To Remember [14/06/2010]

9. června 2012 v 19:39 | S c a r s

Všechno ale pěkně postupně. Celej den mi bylo dost blbě! :D Fakt šílený. Taková ta kombinace kdy vás bolí břicho z hladu, ale nervově jste tak v háji že nic jíst ani nemůžete. Chuť na jídlo se mi vrátila až po koncertě :D Prostě vtipný!

Ehm, šla jsem tam nakonec sama. A rozhodně se nedá říct že by mi to vadilo :D A i přes můj dost výraznej introvertismus, jsem se tam dala do řeči s príma holčinou :D Ani jsem netušila že můžu potkat někoho, kdo v tuhle chvíli poslouchá to samí co já, ať už se to týče A Day To Remember nebo takový Asking Alexandria. Není nad to si dělat nový přátelé :D

Ále, popojedem....

Enter Shikari [16/01/2010]

6. června 2012 v 11:04 | S c a r s

S opravdovým smutkem v srdci vám musím oznámit že Enter Shikari jsou pro mě nejlepší britská skupina a ti kdo tam nebyli, promeškali naprosto dokonalej zážitek. Takže pokud si nechcete ještě víc kazit den tak tohle prosím nečtěte :D

btw. při vstupu do klubu sem dostala "cosi". Mělo to na obalu ES logo atd. Až po konclu sem se začla zajímat, co sem to vlastně dostala. Nejprve si říkám že to asi budou sirky :D Ale když sem to otevřela jediný co sem ze sebe dostala bylo "si děláš prdel" :D Ehm, byl to kondom :D Díky kluci :D
 
 

Reklama




......


"There are so many fragile things, after all. People break so easily, and so do dreams and hearts." Neil Gaiman

Follow on Bloglovin .... s o u r c e / © / ©


...